Na prahu velké války?

Podle ministra obrany Lloyda Austina si USA přejí suverénní, demokratickou Ukrajinu schopnou sebeobrany a Rusko oslabené do té míry, aby nemohlo opakovat současnou invazi. Zajímavý byl dovětek: USA učiní vše, aby se konflikt nevymkl kontrole a nepřerostl v jadernou válku.

Z Moskvy reagoval prezident Putin slovy, že na "nepřijatelné hrozby strategického charakteru budou protiúdery bleskové. Máme na to nástroje - takové, kterými se nemůže pochlubit nikdo jiný. Ale my se chlubit nebudeme, budeme je používat, pokud to bude zapotřebí. Všechna rozhodnutí jsou již přijata."

Je to výhrůžka, nátlak, blafování? Možná všechno najednou. Není na dohled nějaká červená čára po jejímž překročení dojde i na krajní válečný scénář, třeba s použitím jaderných zbraní? Vojáků, napětí, zbraní a nenávisti je na válečném poli a kolem něj dost.

Stačí jeden i nechtěný incident mezi bojujícími stranami, kam patří vedle Ukrajiny i Západ. Nebojuje se jen na otevřené frontě na Donbase nebo jihu Ukrajiny ale i dodávkami zbraní a ekonomickými nástroji v podobě sankcí nebo zastavením dodávek energetických surovin. Ta fronta je dnes mnohem širší.

A tvrdě zasahuje i západní země. V USA je inflace čtyřicetiletém maximu a dál stoupá. Washington Post dokonce napsal, že Bidenova strategie trestání Ruska za jeho invazi na Ukrajinu by mohla být brzy v rozporu se snahou dostat ceny pod kontrolu, než voliči v listopadu zamíří k volbám do složení Kongresu. Donald Trump stále čeká na revanš...

Evropa se obává ekonomického kolapsu a sociálních nepokojů, pokud do ní nepoteče ruský plyn. Destrukce globálního řádu a globální ekonomiky je stále v běhu.

Lze z této spleti krizí nalézt nějaké východisko? Pomoci ze začarovaného kruhu by měla diplomacie, jenže ta teď kulhá na obě nohy.

Jako by bojující strany vsadily vše na jednu kartu: buď totální vítězství nebo nic. A na tomto pozadí se velká část Ukrajiny proměňuje v ruiny.

Angus Roxburgh v The Guardian kousnul do hodně kyselého jablka. Napsal, že Západ by měl postupovat jako v případě války v Jugoslávii: zahájit komplexní mírové rozhovory s Putinem, kde by nebyly tabu žádné bezpečnostní otázky. A připomíná, že i když se západním politikům s Putinem jednat nechce, v Jugoslávii se jednalo s Miloševičem. Tehdy to konec války v Bosně přineslo.

Jistě je to lepší než se chovat jako náměsíční politici před vypuknutím první světové války. Ta třetí by byla mnohem horší.

Miloš Balabán, Právo