Nejen energetické pasti

Válka na Ukrajině nutí Evropu k těžkým morálním dilematům. Ruskou invazi tvrdě odsoudila, zavedla sankce, pomáhá dodávkami zbraní, přijímá miliony uprchlíků. Jenže zároveň od počátku ruské invaze na Ukrajinu zaplatila Moskvě více než 35 miliard eur za plyn a ropu. Je si toho třeba vědom předseda Evropské rady Charles Michel, který počátkem dubna řekl, že dřív nebo později se budeme muset zabývat otázkou zákazu importu těchto komodit do Unie.

Problém ale spočívá v zásadní otázce: zasáhne to více ekonomiku Ruska nebo Evropy? K odpovědi potřebujeme fakta. Ta nejsou moc povzbudivá. Stačí se podívat na Německo.

13. dubna nejvýznamnější německé ekonomické instituty zveřejnily prognózu, ve které se uvádí, že úplné energetické embargo na Rusko vyvolá v Německu tvrdou recesi, snížení výroby a ztrátu 400 tisíc pracovních míst. V letech 2022 a 2023 to vyvolá pokles o 6,5 procenta HDP, v peněžním vyjádření se jedná o 220 miliard eur. Podle německého deníku Handelsblatt průzkum mezi 42 tisíci podniky ukázal, že omezení energie by zasáhlo především malé a střední podniky, neboť téměř polovina z nich uvádí jako primární zdroj energie plyn a 16 procent ropu.

Šéf Spolkového svazu německého průmyslu Siegfried Russwurm uvedl, že náhlý zákaz dovozu plynu by zastavil celá odvětví německého průmyslu a vážně poškodil ekonomickou sílu a stabilitu Německa.

Malým povzbuzením je, že podle ministerstva hospodářství se podařilo od počátku ruské invaze snížit míru závislosti na ruském plynu z 55 procent na 40, ropy z 35 procent na 25 a uhlí z 50 procent na 25. Počítá se, že s využitím všech dostupných možností - dovozů energetických surovin z jiných teritorií, především zkapalněného plynu z USA a energetickými úsporami v průmyslu se podaří energeticky odstřihnout od Ruska do konce roku 2024. Někteří experti to ale zpochybňují a domnívají se, že to nebude dříve než za tři až pět let.

Nejslabším místem takové šokové energetické transformace ovšem bude zcela nepochybně lidský faktor. Na lidi totiž dopadnou mnohá úsporná opatření. To pochopitelně neplatí jen pro Německo. Ve velké míře i pro Česko, které je paralelně závislé ruském plynu ještě více než Německo, stejně jako na výkonnosti německé ekonomiky.

Co může být u nás rizikovým faktorem? Především nižší míra sociální soudržnosti, která je podseknutá už pandemií. Vysoká inflace, stagnující platy, abnormálně vysoké ceny energií a potravin, nedostupné bydlení a stále dražší hypotéky nebudou vytvářet příznivou atmosféru pro akceptaci omezení a odříkání, zvlášť v situaci, kdy se vládě už teď moc nechce provádět proaktivnější sociální politiku. Jen hesla o potřebě obětovat se ve jménu bezpečnosti a svobody, která často zaznívají, stačit nebudou.

Takže i to je nutné brát v šokové energetické transformaci v potaz. Jinak nás čekají vážné sociální otřesy, které mohou opět přeformátovat českou politiku.

Miloš Balabán, Právo