Nejen kosovský sud prachu

Situace v Kosovu se opět přiostřuje. Rozbuškou se staly dubnové komunální volby v obcích na severu země s většinově srbským obyvatelstvem. To je bojkotovalo.

Důvodem je stálé odkládání autonomie pro srbské obce, se kterou počítala dohoda prosazovaná Evropskou unií už před deseti lety. Volební účast dosáhla pouze tři a půl procenta. Kosovští činitelé trvali na tom, že fakticky nelegitimní volba zástupců albánských stran je platná a že zvolení albánští starostové se mohou ujmout funkcí.

To vyvolalo srbský odpor. Násilnosti se snažili eliminovat příslušníci mise KFOR. Při střetech se Srby třicet vojáků utrpělo zranění, mnozí i těžká.

Situaci zahustil i srbský prezident Vučič, který kvůli situaci v Kosovu uvedl srbskou armádu do bojové pohotovosti a vyslal ji k hranicím Kosova. Mohl tím sledovat i vnitropolitické cíle, protože doma čelí protestům veřejnosti kvůli jeho autoritativnímu vládnutí.

Krize ale potopila německo-francouzský "usmiřovací plán" podporovaný EU a USA počítající se vzájemnými ústupky Kosova a Srbska. Kosovo by umožnilo vznik Asociace srbských municipalit a Srbsko by nebránilo vstupu Kosova do mezinárodních organizací bez přiznání jeho nezávislosti.

Zajímavý je i v této souvislosti postoj Spojených států, které byly hlavním hybatelem vyhlášení nezávislosti Kosova před patnácti lety. Washington kosovské úřady varoval, že vnucováním albánských starostů v místech, kde mají Srbové většinu podkopávají veškeré snahy o normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem. A americký ministr zahraničí Blinken dokonce obvinil kosovského premiéra Kurtiho "z vyhrocování napětí na severu".

USA i Evropa si jsou zřejmě vědomi vážného bezpečnostního rizika. Na Ukrajině stále probíhá nejtěžší ozbrojený konflikt od konce druhé světové války a jeho vyústění se zatím nedá úplně předvídat. Nepředvídatelné kosovské ohnisko nestability představuje komplikaci v evropském týlu. Navíc existuje vedle něj ještě taktéž nestabilní Bosna a Hercegovina. Už před dvěma lety varoval vysoký představitel OSN pro tuto zemi Christian Schmidt, že existuje nebezpečí jejího rozpadu, a velmi reálná hrozba ozbrojeného konfliktu.

Démony krvavé etnické války, která probíhala před třiceti lety jsou tak na Balkáně stále latentně přítomny.

Evropa, která byla před pouhými šestnácti měsíci zaskočena radikální změnou bezpečnostní situace na kontinentu ruskou invazí, nesmí zhoršování situace na Balkáně vůbec podceňovat, i když se nyní soustředí na Ukrajinu. Souběh několika potenciálních ozbrojených konfliktů by totiž mohl výrazně ohrozit stabilitu Unie.

Zajistit koexistenci Srbska a Kosova a práva srbské menšiny v Kosovu je krajně obtížné, někdy je to i pohyb v minovém poli. Sklízíme důsledky západních rozhodnutí z období vojenské operace NATO proti Jugoslávii před téměř čtvrtstoletím.  

Miloš Balabán, Právo