Nejisté migrační vyhlídky

Premiér Petr Fiala při návštěvě Polska znovu zopakoval, že nelegální migraci je třeba řešit ještě před hranicemi EU spolu s lepší ochranou unijní vnější hranice. Kritizoval i Evropský parlament za jeho liberálnější a otevřenější migrační politiku.

Fakta ovšem varují. Od začátku roku dorazilo jen z Tuniska do Itálie 75 tisíc migrantů, do konce roku jich má být podle italského ministerstva vnitra 300 tisíc. Středozemní moře je eldorádem pašeráků lidí – jedna osoba jim zaplatí za plavbu z Tunisu na italský ostrov Lampedusa v přepočtu 60 tisíc korun.

Migrační tlaky opět zesílí. V Súdánu se rozhořela občanská válka, do pohybu se daly miliony lidí. Přibývají migranti ze stomilionového Egypta, které odtud vyhání horšící se ekonomická situace.

Evropská komise se rozhýbala. Minulou neděli podepsala její předsedkyně Ursula von der Leyenová a tuniský prezident Kaís Said memorandum o uzavření migrační dohody mezi EU a Tuniskem. Má se mu poskytnout finanční pomoc k omezení nelegální migrace ve výší 100 milionů eur (2,3 miliardy korun), 150 milionů eur (3,5 miliardy korun) by pak mířilo na stabilizaci tuniského rozpočtu.

Byl zvolen "turecký scénář" – úplata za zadržování migrantů. Bude ale dohoda dodržena? Prezident Said, doma vládnoucí tvrdší rukou se před nedávnem nechal slyšet, že Tunisko nehodlá být strážcem evropských hranic.

A není jasné, zda může být Tunisko hodnoceno jako "bezpečná země", kam bude možné případně migranty vracet.

Klíčová otázka zůstává: bere Unie vážně své hranice? Pokud se k odstrašení Ruska nyní chystá na východ Evropy třistatisícový kontingent NATO, neměla by fungovat ve Středomoří podobná odstrašovací evropská námořní síla zaměřená proti nelegálnímu pašování migrantů?

EU se ovšem musí zároveň dívat do svého předpolí, a přemýšlet nejen o zadržování migrantů za peníze, nýbrž i o možné ekonomické pomoci, která by mohla přispět k tomu, že se ve zdrojových zemích migrace zlepší neutěšená ekonomická situace, která nutí lidi odcházet za lepším. Pohled na Libyi, Irák a Sýrii, rozvrácené i kvůli evropské neprozíravé politice, nedává důvod k optimismu. Nelze ale rezignovat.

Vezměme si Sýrii. Bez investic do zničené infrastruktury se po desetileté obřanské válce země nikam nepohne a Syřané jí budou dál masově opouštět.

Brání Evropě v poskytování pomoci, že u moci zůstal Bašár Asad? Pak je dobré vzít na vědomí, že ho teď vzali zpět mezi sebe všichni lídři blízkovýchodních zemí a na normalizaci vztahů s ním se chystá i člen NATO Turecko.

Další příčinou masové migrace je sucho, které zesiluje od Iráku po Libyi. Experti počítají, že poroste nelegální migrace rolníků, kteří přišli o vodu, pastviny a zvířata. Není to další příležitost pro evropské projekty v regionu, které mohou mít stejný význam jako plány na pomoc při rekonstrukci Ukrajiny?

Dohoda s Tuniskem tudíž může být jen jedním dílkem v celkové evropské migrační strategii, která by měla účinně kombinovat tvrdou i měkkou sílu. Zatím se ale nezdá, že by se tak dělo.

Miloš Balabán, Právo