Nepotřebujeme nového Kissingera?

V okamžiku, kdy se Ukrajina snaží čelit už přes čtrnáct dní ruské invazi vystoupil v pátek ve francouzské televizi TF1 vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU Josep Borell s politickou sebekritikou: "Jsem připraven přiznat, že jsme udělali řadu chyb a že jsme nevyužili příležitost sblížit Rusko se Západem...Jsou momenty, které bychom mohli udělat lépe, jsou věci, které jsme navrhli a pak jsme je nemohli realizovat...jako je např. slib, že se Ukrajina a Gruzie stanou součástí NATO...Myslím, že je chyba dávat sliby, které nemůžete dodržet."

Ukrajinský prezident Zelenskyj se už asi v Rusy obklíčeném Kyjevě moc nediví. A třeba přemýšlí o tom, zda se Ukrajina nestala obětí velmocenského střetu. V ní na jedné straně stál slibující Západ s ambicí udělat z Ukrajiny protiváhu Ruska. A na straně druhé mocnost, která považuje Ukrajinu za součást své sféry vlivu a neváhající kvůli tomu rozpoutat i válku.

A ta ukazuje drsnou realitu. Západ přes všechen enormní politický a ekonomický tlak na Rusko a Putina nechce přestoupit onu červenou čáru a vstoupit s ním do otevřeného střetu. Nebyla by to nějaká počítačová hra, jak si mnozí možná představují, ale konflikt, který by mohl vést ke 3. světové válce. Reálpolitika stále existuje i na pozadí toho, že do Evropy stále teče ruský plyn.

Zelenskyj tak musel už NATO odepsat slovy, že nás tam stejně nechtějí. Pokusil se ještě o zoufalý manévr se členstvím EU návrhem na urychlení přijímacího procesu a přiznání statusu kandidátské země pro vstup. Na summitu EU ve Versailles to narazilo hlavně na odpor Německa a Francie. Takže Zelenskému nezbylo nic jiného než říci, že "toto není to co jsme očekávali."

Místo snů o Ukrajině v EU a v NATO se teď musí řešit otázka, jak konflikt na Ukrajině ukončit a omezit riziko jeho eskalace, aby válka nebyla ještě větší a krvavější. Ano,

Putin a Rusko jsou, kvůli rozpoutané válce párii světa. Ale jak konstatuje bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda je teď nezbytné jednat s Ruskem o nalezení kompromisu a má-li být mír nemohou jednání dopadnout výsledkem sto ku nule.

Prezident Zelenskyj v rozhovoru pro televizní stanici ABC News minulý týden naznačil jeho možné obrysy: Ukrajina se vzdá ambicí na vstup do NATO a je připravena hledat kompromis ohledně statutu Krymu a separatistických republik Donbasu. Dosáhnout nějakého výsledku bude ovšem hodně složité. Ve hře je i zprostředkovatelská role Číny a Evropě už nemůže vadit, že jí před třemi lety označila za svého systémového soupeře.

Alternativa nedohody je jasná: další devastace Ukrajiny a lidské oběti, Evropa vystavená pokračující uprchlické vlně, která je už teď největší od konce druhé světové války s rizikovými dopady na její vnitřní stabilitu. A též pokračující globální ekonomická nestabilita s nepředvídatelnými dopady.

Pro Západ je teď těžké jednat chladnokrevně, s trpělivostí a notnou dávkou realismu. Možná je chvíle vrátit se k textu Henryho Kissingera Jak skončí ukrajinská krize, který vyšel právě před osmi lety v listu The Washington Post. I když s povzdechem, proč se jeho tehdejší rady nebraly vážně.

Kissinger tehdy napsal: "Příliš často se ukrajinská otázka zobrazuje jako rozhodující střet: zda půjde Ukrajina na západ nebo na východ. Ale jestli chce Ukrajina přežít a vzkvétat, nemůže se stát základnou jedné strany proti druhé. Musí se stát mostem mezi nimi." 

Miloš Balabán, Právo