Nikoliv druhá Jalta, ale druhé Helsinky

Čtvrteční telefonát mezi americkým prezidentem Bidenem a ruským prezidentem Putinem byl už druhý v prosinci. Byl předehrou nadcházejících jednání mezi USA, NATO a Ruskem, které proběhnou tento měsíc. Na stole budou ruské návrhy ohledně bezpečnostních záruk, že se NATO nebude rozšiřovat dále na východ a že nerozmístí na Ukrajině zbraně ohrožující Rusko.

Biden opět vyzval Rusko, aby zmírnilo napětí s Ukrajinou a jasně řekl, že Spojené státy a jejich partneři s rozhodností odpoví, pokud Rusko napadne Ukrajinu. Je ale taková možnost reálná?

I když se v atmosféře zvýšeného bezpečnostního napětí nedá vyloučit žádný scénář i Američané mohou dojít k závěru, že ruská invaze na Ukrajinu je nepravděpodobná. Vojenský útok, byť i jen na východní ukrajinské regiony s rusky hovořícím obyvatelstvem by Rusku přinesl nemalé vojenské, diplomatické a ekonomické ztráty, které by těžko převýšily nějaké výhody. A k čemu by bylo Rusku obsazení území, které ekonomicky příliš neprosperuje a bylo by nutné ho udržovat nad vodou v podmínkách mezinárodního embarga?

Spíše platí, že primárním cílem rozmístění ruských vojenských sil poblíž hranice s Ukrajinou je dát signál Američanům, aby braly vážně ruské návrhy týkající se nerozšiřování NATO. Ti se jimi nyní zabývají, ale aby to nevypadalo tak, že vycházejí Rusům úplně vstříc je potřeba hrát s invazní kartou.

Profesor Charles Kupchan, vlivný zahraničněpolitický poradce prezidentů Clintona a Obamy napsal, že NATO by mělo přesvědčit Kreml o tom, že nehodlá přijmout Ukrajinu za člena nebo jí přeměnit v západní základnu vyzbrojenou nejlepšími zbraněmi. A i když je podle Kupchana ruská politika vůči Ukrajině nepřijatelná, obava Ruska z perspektivy vstupu militarizované Ukrajiny do aliance je plně pochopitelná neboť "velkým mocnostem se nelíbí, když jiné velké mocnosti se objevují na jejich prahu."

Na ruské obavy fakticky reagoval i Biden: v telefonátu ujistil Putina, že Washington nehodlá na Ukrajině rozmísťovat útočné zbraně.

Neobjevuje se tak "okno příležitostí", které by mohlo vést k překonání neuzavřené koncovky studené války související s rozpadem SSSR před třiceti lety? I ta vedla k nemalým tenzím ve vztazích mezi Ruskem, USA a Evropou a též k posilování politické, ekonomické a vojenské aliance Ruska s Čínou.

Nové situace si všiml i vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU Josep Borell. V interview listu Die Welt uvedl, že o budoucí architektuře evropské bezpečnosti by se neměla vést jednání jen mezi Ruskem a USA nebo Ruskem a NATO, nýbrž i s EU. Nesmí podle něj dojít k druhé Jaltě ale spíše k druhým Helsinkám. Možná je skutečně po téměř půlstoletí opravdu potřebujeme.

Miloš Balabán, Právo