Osmnáct měsíců trýzně?

Odstřihnout se od ruského plynu a ropy je heslem dne. Je to jeden hlavních z nástrojů, jak potrestat Rusko za jeho invazi na Ukrajinu. Není většího paradoxu než do Ruska posílat denně miliardy eur a pak jezdit do Kyjeva za ukrajinským prezidentem Zelenským a vyjadřovat mu podporu v tom, jak Ukrajina čelí ruské agresi, která je poháněná i příjmy z prodeje energií. Jenže i přes Ukrajinu putují ruský plyn a ropa...

Evropští politici mají před sebou titánský úkol. Zařídit odstřižení co nejrychleji, nepoškodit si ekonomiku a vlastní občany, a ještě přitom zachovat jednotu. Dá se to zvládnout?

Prohlášení šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, že Evropa je připravena pozastavit dodávky ruského plynu v případě odmítnutí platby v rublech, je podle německého týdeníku Der Spiegel "příliš krásné na to, aby to byla pravda". A mnoho odborníků nesdílí optimismus místopředsedy komise Franse Timmermanse, že EU bude schopna do listopadu kompenzovat dvě třetiny ruských dodávek plynu a naplnit své zásobníky až z 80 procent.

Expertní odhad je drtivý: pokud Evropa chce při snížení dodávek plynu z Ruska naplnit své plynové zásobníky k 1. srpnu na 63 procent nevyhnou se odpojení od plynu všechny evropské ocelárny, cementárny a chemické podniky od teď až do konce července.

Může si to Evropa, potažmo Česko jako jedna z nejprůmyslovějších zemí dovolit? Zatím zaznívají varování. U nás od společnosti Wienerberger, největšího výrobce pálených cihel a střešních tašek: bez dodávek plynu se dodávky zastaví, o čemž už byli informováni zákazníci.

A zpoza oceánu Evropanům vzkazuje list Washington Post, že evropské země nemají dostatek alternativ, jak nahradit ruské dodávky zemního plynu a předejít vážným problémům příští zimu.

Podle Edwarda Chowa z Centra pro strategická a mezinárodní studia se odehrává velmi nebezpečná hra ve které může všechno skončit špatně jak pro západní Evropu, tak pro Rusko. Upínat se k tomu, že situaci zachrání zkapalněný zemní plyn je pro příštích několik let fantazií.

Mezitím se ale otevírá v Evropě další fronta: embargo na ruskou ropu. I když je Evropa, co se týče závislosti na ní, v lepší pozici než u plynu, situace také není dobrá. I když Německo po váhání sdělilo, že přijetí embarga nebrání a je schopno ho podle slov ministra hospodářství Habecka snést, Maďarsko zaujalo odmítavý postoj a slovenský ministr hospodářství Sulík žádá tříleté přechodné období. O výjimku chce usilovat i Bulharsko.

Naše vláda se také snaží dosáhnout odkladu na dva, případně tři roky. Je to v souladu s vyjádřením premiéra Fialy, že co nejtvrdší sankce proti Rusku mají podporu, nicméně s tím, že nesmí poškodit více české občany než Rusko.

A další perspektiva? Německý kancléř Scholz uvedl, že protiruské "sankce nebudou zrušeny, dokud Rusko nepodepíše mírovou dohodu s Ukrajinou, kterou by Kyjev mohl podpořit". Poté co se na Ukrajině a kolem ní v posledních dvou měsících odehrálo je to stěží představitelné. Takže se spíš připravujme na 18 měsíců energetické trýzně, jak Washington Post předvídá.

Miloš Balabán, Právo