Ostrovu svobody došlo palivo, spojenci a čas. Dojde na Kubě na "venezuelský scénář"?

65 let od krachu invaze kubánských povstalců podporovaných americkou CIA proti Castrovu kubánskému režimu v Zátoce sviní se zdá, že se jeho osud naplňuje.

Bleskové svržení venezuelského prezidenta a podporovatele Kuby Nicoláse Madura americkými speciály přineslo dramatickou změnu. Venezuela už na ostrov svobody z americké vůle nedodává ani litr životadárné ropy.

Země zažívá ekonomický kolaps. Nedostatek elektřiny paralyzuje průmyslovou a zemědělskou výrobu, obchod a dopravu. Omezuje se provoz nemocnic a škol. Turistický ruch se zastavil, protože není palivo pro letadla přivážející turisty a hotely nemohou fungovat. Projevuje se nedostatek potravin a města sužuje hromadění nevyzvednutého odpadu v ulicích.

Kuba se nachází v geopoliticky oslabené pozici. Ztratila Venezuelu a zároveň se i celá Latinská Amerika odklání doprava – v posledních letech se dostaly k moci pravicové vlády v Argentině, Bolívii, Chile i Ekvádoru. Ideologická bašta komunismu a antimperialismu přestala být přitažlivá.

Rusko jako dlouholetý kubánský spojenec má svázané ruce válkou na Ukrajině. Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodríguez Parrilla se sice snažil získat podporu v Moskvě, zatím byly ale přislíbeny jen humanitární dodávky ropy. Americký tlak byl Kremlem oficiálně odsouzen, nicméně asi si nechce příliš znepřátelit amerického prezidenta Donalda Trumpa jehož přízeň potřebuje k tlaku na Kyjev, aby akceptoval možné ústupky v mírové dohodě.

A možnosti Číny, jako dalšího spojence – Číny jsou také limitované. A dost možná, že Rusko i Čína už přemýšlí v duchu Trumpova uvažování o možných sférách vlivu mocností – Kuba patří samozřejmě do té americké. Obrazně řečeno jí tak došlo palivo, spojenci a čas.

Otázkou ale je, jak chce Trump změnu režimu na Kubě provést. Navzdory kolapsu země se totiž nedá podle expertů podceňovat, že na ostrově panuje vůči USA pocit vzdoru, který se upevnil desítkami let blokády. Washington musí též přemýšlet co s Kubou provést, kdyby režim padl. Vždyť ta, na rozdíl od Venezuely, nedisponuje žádným nerostným bohatstvím, a i cukrovarnický průmysl, dříve páteř ekonomiky, je též v rozvalu.

V úvahu tak zjevně připadá "venezuelský scénář", kdy Bílý dům ponechal Madurovy spolupracovníky u moci v čele s úřadující prezidentkou Delcy Rodriguezovou. K tomu asi směřuje podle zpráv serveru Axios tajné jednání amerického ministra zahraničí Marca Rubia, syna kubánských exulantů, s jednadvacetiletým vnukem Raúla Castra, jednoho z "vůdců revoluce".

Takové rozhodnutí naznačuje, že Trumpova administrativa věří, že rozhodnutí v ostrovní zemi činí právě 94letý bývalý revolucionář, který má vnuka v oblibě. A Raúl Guillermo Rodríguez Castro má být představitelem mladší generace s podnikatelsky zaměřeným myšlením, která věří, že komunismus a revoluce selhaly. Tito lidé vidí vyhlídky na sblížení se Spojenými státy. Zatím se podle zdroje Axios vede "diskuse o budoucnosti".

Cesta k ní ale může být ještě hodně trnitá s mnoha překážkami. Nicméně se zdá, že Donald Trump má blízko k tomu, aby po 67 letech uskutečnil to, co se nepovedlo jeho 12 předchůdcům: zbavit se nepřátelského režimu pouhých 90 mil od pobřeží Floridy.

Miloš Balabán, Lidovky.cz