Otazníky nad vzpourou

Tak si shrňme některé názory na to co se událo o víkendu v Rusku. Alexander Vershbow, bývalý americký velvyslanec v Moskvě a bývalý náměstek generálního tajemníka NATO řekl ve Washington Post, že "můžeme spekulovat jak chceme, ale faktem je, že nemáme ponětí o tom, co bude dál".

Týž list pak citoval nejmenovaný americký zdroj: "Americké rozvědky jsou přesvědčeny, že o tom, že Prigožin cosi plánuje, byl informován i Putin. A ačkoliv není jasné, kdy přesně to bylo, určitě to bylo s předstihem více než 24 hodin."

A do třetice názor harvardského akademika mezinárodních vztahů Stephena Walta: "Když jsem dnes ráno odlétal z Bostonu wagnerovci se údajně řítili na Moskvu. Když jsem přistával v Denveru, měli za sebou otočku a všemu je konec. Dávejme si pozor na žhavé zprávy", uvedl.

Víme, že Putin Prigožina dlouho toleroval a umožňoval mu, aby otevřeně a velmi tvrdě kritizoval ministra obrany Šojgua a náčelníka generálního štábu Gerasimova, což si mohl dovolit opírajíc se o bojové výsledky wagnerovců na frontě. Kritika od Putina by možná zněla poněkud falešně a zároveň to asi pomáhalo udržovat "rovnováhu moci" v kremelských elitách.

Jenže v určitém momentu se zjevně ukázalo, že "soukromá armáda" už splnila svůj úkol. 13. června vyšlo nařízení o podřízení "dobrovolných uskupení" ministerstvu obrany a 1. července se měli wagnerovci rozpustit.

Následně se odehrálo až spektakulární představení. Ranní obsazení Rostova na Donu wagnerovci, potom zahájení postupu na Moskvu a Prigožinova výzva k tomu, aby Šojgu a Gerasimov byli postaveni před soud. Dalo se to považovat za hozenou rukavici mocenskému postavení Putina. Následně přišel dramatický Putinův projev slibující potrestání vzbouřenců, aniž by ani jednou vyslovil Prigožinovo jméno. Pak přišel večer prudký obrat: de facto amnestie pro Prigožina a jeho bojovníky a jejich stahování do Běloruska zprostředkované prezidentem Lukašenkem.

Tady musíme zbystřit. Pokud se budou nacházet vyzbrojení a vycvičení wagnerovci na dohled od Kyjeva (běloruský Gomel je od něj vzdálen 200 kilometrů) nedá se vyloučit pro budoucnost nic. Může se zformulovat i hypotéza, že "vzpoura" se stala záminkou k přesunu. Nězavisimaja Gazeta napsala, že logika událostí byla s největší pravděpodobností diktována potřebou toho, aby si wagnerovci udrželi status ozbrojené skupiny bez uzavření smlouvy s ministerstvem obrany.

Kategorická hodnocení toho, co se v Rusku odehrává mohou být ošidná, ostatně vzpomeňme na "kremlologii" studené války, která se často úplně netrefila. Je ale jasné, že pokud by došlo v Rusku k nějakému neřiditelnému vývoji, byl by to ještě mnohem větší problém než ruská válka na Ukrajině s ohledem na ruský raketový arzenál.

V této souvislosti stojí za to připomenout Prigožinovu vizi budoucího Ruska: tvrdší verze Sovětského svazu – obří Severní Korea s všeobecnou mobilizací občanů a ekonomiky, alespoň do vítězství.

Miloš Balabán, Právo