Pandemie končí, krize pokračuje
Pandemie se snad pomalu chýlí ke konci. Její závěr je někde i dramatický. Příkladem je Kanada, kde protesty proti opatřením donutily vládu k vyhlášení nouzového stavu. Za pár týdnů se může protestovat opět, a to na celém Západě. Tentokrát kvůli dopadům ekonomické krize.
Ceny energií vyletěly do závratné výše, všudypřítomná je enormní inflace.
Může za to pandemie? Jen částečně. Byla spíše spouštěčem několika závažných problémů, které doutnaly dlouho pod povrchem.
Vezměme si inflaci. V USA je nejvyšší za 40 let. Podle některých ekonomů je příčinou i nadměrný tisk nekrytých amerických dolarů. Dříve to nebylo vnímáno jako problém, místo zlata byly kryty vírou, že USA zůstávají vedoucí světovou mocností.
To ale teď už úplně neplatí a je pro ně stále těžší ekonomicky manévrovat se státním dluhem už převyšujícím částku 30 bilionů dolarů. Roztáčí se tak i dominový efekt: inflace z Ameriky dopadá s plnou mírou i na Evropu. Navíc pandemické zadlužování může podle Financial Times vést v řadě zemí i ke "ztracenému desetiletí".
Týká se to i Evropy. Nepromyšlená strategie jejího "ozeleňování" povede k růstu energetické chudoby, která postihne nemalou část obyvatel Unie. Evropa se i v této souvislosti musí vážně zamyslet nad realistickým uspořádáním budoucích vztahů s Ruskem.
Gigantický zamrzlý konflikt na východě Evropy, který permanentně hrozí přerůst v ozbrojený střet ohrožuje hlavní evropský energetický týl. Americký zkapalněný plyn není alternativou. Navíc jeho dobývání a přeprava je zcela v rozporu s klimatickou politikou Unie.
S tím souvisí i další problém: životní prostředí dostává ránu i tím, že masová spotřeba vyžaduje, aby se i to nejbanálnější zboží dopravovalo do Evropy přes půlku světa, místo aby se vyrábělo doma. Vše v zájmu zisku. Jenže je to ošidné - ceny přepravy raketově stouply, námořní doprava kolabuje, a i to přispívá k růstu cen zboží všeho druhu, jeho nedostatku a tím i inflaci.
Pandemie odhalila nestabilitu stávajícího systému a ekonomického modelu. Zároveň v ní došlo k dalšímu růstu bohatství na straně těch, kteří nejvíce vydělávají na globalizované ekonomice.
Zpráva o světové nerovnosti skupiny World Inequality Lab uvádí, že domácnosti 2750 miliardářů mají na celosvětovém bohatství domácností podíl 3,5 procenta. Na počátku roku 2020 to byla dvě procenta.
Nejrychlejší nárůst přišel po vypuknutí pandemie - 520 tisíc osob, které tvoří 0,01 procenta dospělých nejbohatších lidí světa mělo v roce 2021 podíl na celosvětovém bohatství 11 procent, o rok dříve to bylo 10 procent. Deset procent nejbohatších lidí planety dnes vlastní 76 procent globálního bohatství.
Na druhé straně dochází nejen k chudnutí chudých ale vlivem ekonomické krize ztrácí už i střední třída, která by měla být oporou demokracie. Nelze vyloučit, že to může vést k vážným společenským pnutím ve společnosti s negativními dopady i na politiku a politickou kulturu. Davy nespokojených voličů se mohou projevit a žádná země v tom nemusí být izolovaným ostrovem.
Miloš Balabán, Právo