Pod silným tlakem. Francie, Německo a Británie plují na stejné vlně politické nestability

François Bayrou, čtvrtý francouzský premiér za dva roky neustál parlamentní hlasování o důvěře kvůli svým nepopulárním opatřením ke snížení rozpočtového deficitu. Francouzský prezident Emmanuel Macron už vybral dalšího premiéra, vyloučit se ovšem nedají další předčasné volby.

Ekonomická kondice Francie je přitom hrozivá: veřejný dluh už přesahuje 114 procent HDP a řešení je v nedohlednu.

Macron je necelé dva roky před koncem svého mandátu vážně politicky oslaben a na příležitost dostat se k moci čeká Národní sdružení Marine Le Penové. Ve volbách by dostalo hlasy 33 procent občanů. Předseda sdružení Jordan Bardella je pak nedůvěryhodnějším politikem s podporou 36 procent.

Vážným úkazem evropské politiky je, že silné vnitropolitické tenze paralelně s Francií zažívá Německo a Británie.

Alternativa pro Německo podle posledních průzkumů předstihla s podporou 26 procent o dvě procenta vládnoucí křesťanské demokraty kancléře Friedricha Merze.

Autoritu vládnoucí koalice CDU a SPD těžko zvýší Merzovo prohlášení, že "sociální stát, jaký známe dnes, již nelze financovat z toho, co si ekonomicky můžeme dovolit." Odráží to hospodářský pokles i nezvládnutý příliv šesti milionů migrantů za posledních deset let.

Švýcarský list Neue Zürcher Zeitung bez obalu soudí, že německá "migrační politika s rukopisem bývalé kancléřky Angely Merkelové uvrhla Spolkovou republiku do nejhlubší krize v celé její historii". Má tak Alternativa pro Německo otevřenou cestu k moci?

Těžké chvíle prožívají i vládnoucí britští labouristé v čele s premiérem Keirem Starmerem. Za čtrnáct měsíců jejich vlády se jim nepodařilo zastavit rozpad veřejných služeb ani rostoucí nelegální migraci. Británie se dostala do největší ekonomické stagnace od 30. let dvacátého století. Důvěra v labouristy je v troskách, věří jim jen 12 procent obyvatel.

Příležitost tak cítí britský excentrický politik Nigel Farage se svojí stranou Reform UK. Kritika "neschopných vládnoucích elit" a silná protiimigrační rétorika mu vynáší větší podporu, než mají labouristé i konzervativci. Existuje obava, že může vyhrát příští, možná i předčasné, parlamentní volby. Farage podle listu The Washington Post obrátil britskou politickou scénu vzhůru nohama.

A zpoza oceánu hledí Bílý dům na politické posuny v Evropě s porozuměním. Nedávno se dostalo Farageovi ve Washingtonu královského přijetí, protože je favoritem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Veřejnou podporu má i Alternativa pro Německo.

Nepochybně to dál oslabuje transatlantické vztahy i geopolitické postavení Evropy v momentu, kdy si láme hlavu s tím, jak dále postupovat na Ukrajině. Vládnoucí politici tří evropských mocností se dostávají pod silný tlak, náraz do zdi je blízko.

Miloš Balabán, Právo