Potravinová apokalypsa?

Guvernér Bank of England Andrew Bailey varoval kvůli válce na Ukrajině před globální potravinovou apokalypsou. Důvod je jasný: Ukrajina a Rusko se podílí třetinou na celosvětovém vývozu pšenice a ječmene. Tři desítky rozvojových zemí se spoléhají na jejich dodávky, bez nichž by u nich mohl vypuknout hladomor a společenské nepokoje. Jenže válka a sankce dodávky zastavily.

Rusko blokuje ukrajinské černomořské přístavy a desítky milionů tun ukrajinské pšenice se nemají dostat jak ven ze země. Otevřela se další válečná fronta: americký ministr zahraničí Antony Blinken na zasedání Rady bezpečnosti OSN uvedl, že Moskva používá potraviny jako zbraň.

Rusko to odmítlo a tvrdí, že za nedostatek obilí mohou západní sankce, nikoliv válka na Ukrajině. Požaduje zrušení sankcí a vytvoření humanitárních koridorů lodě s obilím. Ještě je třeba odminovat přístavy. Podobně jako v případě ruského plynu a ropy na kterých závisí nemalá část Evropy je to další patová situace.

Čas ale běží a v sázce jsou životy desítek milionů lidí. Poradce prezidenta Bidena pro národní bezpečnost Sullivan proto naznačil, že USA jsou připraveny pomocí diplomacie dostat jídlo do světa.

Zvažuje se možnost vývozu ukrajinského obilí přes Bělorusko do litevského přístavu Klajpeda, výměnou za výjimku ze sankcí na vývoz potaše, který slouží jako hnojivo. Toho je na globálním trhu také nedostatek. Je to další skulina v sankcích jejichž rozsah začíná už možná být nezvladatelný kvůli dopadům na globální ekonomiku?

Problém s vysokými cenami potravin tu ovšem byl již před válkou, ta ho však ještě znásobila. Podle OSN počet obyvatel planety, kteří kvůli tomu musí omezit jejich nákup se zvedl ze 440 milionů na 1,6 miliardy, 250 milionů lidí se nachází na pokraji hladu. Potravinová krize se nevyhýbá ani vyspělým zemím, kde řádí inflace a potraviny v potřebném rozsahu se stávají hůře dostupné pro další kategorie občanů. Zaznamenáváme to i v Česku.

Potravinová krize odhaluje další slabá místa globalizace. Není dobré, že 90 procent světového trhu s obilím a na to navazujících výrobních a obchodních procesů kontrolují pouze čtyři globální korporace. Zvyšuje to potravinovou zranitelnost světa a států. Svět tudíž potřebuje větší diverzifikaci produkce potravin, která by neměla záležet pouze na několika státech a vytvoření záložních systémů pro případ krizí.

Vždyť ke kolapsu potravinového trhu stačí nejen "jen" zablokování několika průlivů a průplavů kudy proudí globální obchod. Velkým rizikem jsou i klimatické změny. Ilustruje to postoj Indie. V půlce dubna oznámila, že by její produkce pšenice mohla kompenzovat výpadky dodávek z Ukrajiny. O měsíc později bylo vše jinak. Po vlně sucha, které ovlivní sklizeň export zakázala.

Odvrátit další vážnou globální krizi nebude jednoduché. Možná si to nakonec vyžádá i politické kompromisy, jakkoliv se při nich může skřípat zuby. Jenže pohled na hladové lidnaté státy jihu musí u politiků Západu vyvolávat hrůzu.

Miloš Balabán, Právo