Potravinová chudoba jako další hrozba?

Česko by mělo podle Svazu pekařů a cukrářů omezit vývoz pšenice, jejíž cena se kvůli bojům na Ukrajině meziročně zvedla na dvojnásobek. Cena chleba by mohla dosáhnout i 60 korun. Ministerstvo zemědělství je ale v klidu a vývoz pšenice omezovat nehodlá, protože trh s obilím v ČR je podle něj vnitřním trhem společným v EU, na kterém platí stejná pravidla obchodu. Proto je důležité vnitřní trh a volný pohyb zboží v EU zachovat.

Je ovšem jasné, že vedle energetické bezpečnosti se do popředí nesporně dostává i ta potravinová. Pokud vezmeme pšenici tak Česko je v této chvíli na tom relativně dobře. Vypěstuje se jí u nás ročně okolo 4,9 milionu tun a ročně se vyveze okolo 2-2,5 milionu tun. Bylo by ale dobré vnímat znepokojivé signály trhu.

Třetina globální produkce pšenice pochází z Ruska a Ukrajiny. Situace je zde velmi komplikovaná. Sankce, nefunkční přístavy v Černém a Azovském moři a perspektiva, že ukrajinští farmáři nebudou schopni pšenici osít a sklidit vedou k jejímu globálnímu deficitu a dalšímu růstu cen. Na ruském a ukrajinském importu pšenice závisí padesát zemí světa, přičemž mezi ně patří i velké země severní a západní Afriky.Konkrétně Egypt (přes 100 milionů obyvatel) a Nigérie (přes 200 milionů obyvatel), která navíc patří mezi nejchudší země světa.

Přitom už teď množství lidí ohrožených hladem podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství OSN vzrostlo z 29 milionů v roce 2019 na 44 milionů nyní. Výpadky dodávek a prudký růst cen mohou vést ke špatným koncům - nepokojům, chaosu i dalším migračním vlnám.

To předvídá i zpráva Mezinárodního měnového fondu o dopadech války na Ukrajině na světovou ekonomiku zveřejněná tento týden, která počítá s rizikem nových konfliktů v Africe, Latinské Americe, na Kavkazu a ve střední Asii.

Může být ale v klidu i rozvinutý svět? I před ruskou invazí na Ukrajinu došlo k výpadkům v dodávkách klíčových zemědělských komodit. Byly přerušeny dodavatelské řetězce kvůli pandemii i negativním změnám klimatu. Vedlo to k růstu cen potravin, které začaly být hůře dostupné pro více obyvatel, zvláště existenčně postižených pandemií.

Teď to znovu eskaluje prudce rostoucí inflací. Potravinová chudoba se vedle chudoby energetické může stát reálným společenským problémem s potenciálními negativními dopady na vnitřní politiku jednotlivých zemí, Česko nevyjímaje. A lze vyloučit scénář, že v konfrontaci s potřebou pokrýt v prohlubující se potravinové krizi v prvé řadě potřeby vlastního obyvatelstva i některé vyspělé země zablokují export potravin a zemědělských produktů?

Zdá se to teď i v rámci EU nepravděpodobné. Jenže vzpomeňme si na "vakcinační nacionalismus" v průběhu pandemie.

Počítat s krizovými scénáři je dnes nutnost. Stejně jako spoléhat se v prvé řadě sami na sebe, a nikoliv na druhé.

Miloš Balabán, Právo