Pravice v pohybu

Německá CDU zatroubila na poplach: pokud německá vláda sociálně-demokratického kancléře Scholze nezmění svou azylovou politiku Německu hrozí vznik nových etnických kolonií. Neustále totiž stoupá počet žadatelů a azyl – do konce pololetí jich bylo podle statistických údajů přes 160 tisíc. Expert CDU pro vnitřní bezpečnost v Bundestagu Alexander Throm odhadl v rozhovoru pro deník Bild, že jich do konce roku může být až 400 tisíc, což už je nezvladatelný počet.

Proto stoupají volební preference protiimigrační Alternativě pro Německo (AfD). Dnes je to kolem 22 procent a AfD je už druhá za CDU/CSU. Má šanci zvítězit ve třech zemských volbách – v Braniborsku, Durynsku a Sasku.

Předseda CDU Friedrich Merz proto nedávno prohlásil, že ačkoliv je spolupráce s AfD v zákonodárných orgánech vyloučená, v okresech a městech je třeba hledat způsoby spolupráce. U křesťanských demokratů to vyvolalo pozdvižení a Merz vzal svá slova zpět. Přesto spolupředseda AfD Tino Chrupalla konstatoval, že ze zdi vztyčené proti alternativě začínají odpadat první kameny.

Potvrzuje to trend, který vidíme napříč Evropou. Neschopnost řešit řadu ekonomických, sociálních a bezpečnostních problémů s migrací na prvním místě vede k tomu, že krajní pravice vytlačuje od moci pravici středovou. Podle německého politologa Michaela Bröninga využila kolaps důvěry v politické instituce. A masám zastrašeným a zmateným problémy moderní doby nabídla podle italských akademiků Marsiliho a Tassinariho známé místo úkrytu: etnický národ.

Krajně pravicové strany, která byly ještě nedávno považovány za nepřijatelné tak vstupují do hlavního politického proudu v Evropě. Vládnou v Itálii, Polsku a Maďarsku, podporují vlády ve Finsku a Švédsku. Národní sdružení Marine Le Penové má silnější pozici ve francouzském parlamentu a krajně pravicovým Svobodným rostou preference v Rakousku. A i když v posledních španělských volbách zaostala strana Vox za svými očekáváními, už jí podporuje přes tři miliony Španělů. Lidovou stranou byl Vox přizván ke spoluvládnutí v některých regionech.

U některých stran je patrný i trend k omezování pravicového radikalismu. Rozdíl mezi tím, co je mainstreamová pravice a co je krajní pravice, je tak stále méně jasný. Prolamují se hráze i na mezinárodní úrovni o čemž svědčí přijetí italské premiérky a předsedkyně strany Bratři Itálie Meloniové prezidentem USA Bidenem v Bílém domě. Komentátoři píšou, že se probojovala do klubu západních vůdců.

Před eurovolbami 2024 se krajní pravice ocitá blíž kontinentální moci a vlivu. Na shromáždění španělského Voxu vyzvala Meloniová k solidaritě mezi "patrioty" v Evropě. Podle ní je zásadní, aby byla znovu nastolena konzervativní, vlastenecká alternativa. Evropa si musí znovu uvědomit svou roli a vliv, aby mohla být gigantem politickým místo byrokratického.

Není pochyb, že na to může slyšet napříč Evropou řada voličů. A nejen ve volbách do europarlamentu.

Miloš Balabán, Právo