Prezidentův celní bumerang

Americký prezident Donald Trump opět "zatřásl světem". Na prakticky veškeré dovážené zboží do USA uvalil cla, dotknou se více než 150 zemí světa. V případě Evropské unie je to 20 procent a Číny dokonce 34 procent. Podle Trumpa byl včerejšek "Dnem osvobození" Ameriky. Spíš to vypadá na obchodní válku globálních rozměrů.

Z expertních analýz o motivech celní strategie Bílého domu se dají vyvodit tři hlavní závěry. Cla považuje za nástroj, která mají napravit nerovnováhu v globálním obchodě nevýhodnou pro USA. Mají zároveň sloužit k získání nových zdrojů příjmů, protože nová prezidentská administrativa radikálně přepracovává fungování federální vlády. A také motivovat zahraniční společnosti k přemisťování jejich výrob do USA, aby vznikly tisíce nových dobře placených pracovních míst.

Rakouský politolog Ralf Schöllhammer k tomu uvedl, že cla nejsou jen jasným znakem protekcionismu, nýbrž i pastí, jak přilákat zahraniční průmysl do USA. "Evropské podniky mohou brzy zjistit, že méně byrokracie a levnější energie jsou neodolatelné. Proč by se titáni jako Volkswagen, kteří vyrábí elektromobily, neměli přemístit do Ameriky, aby získaly konkurenční výhodu?"

Může tato strategie vyjít? Jisté to není. Hlavně ekonomická a politická válka proti EU v sobě skrývá nebezpečí rozklížení hlavního globálního obchodního partnerství s vážnými dopady na ekonomiku i bezpečnost. Odvetná opatření, se kterými už Brusel počítá mohou negativně dopadnout i na Američany a americké výrobce.

Průzkum veřejného mínění ve Francii ukázal, že většina veřejnosti by podpořila bojkot amerického zboží v reakci na "celní šikanu" Washingtonu. Nelze podceňovat ani to, že rychle klesá důvěra k USA jako spojenci. V Německu důvěřuje Spojeným státům pouze šestnáct procent Němců.

K Evropě se více přibližuje i Kanada. Nový kanadský premiér Mark Carney prohlásil, že "propletený" vztah jeho země s USA je u konce, a proto si vybral jako cíle svých prvních zahraničních cest Londýn a Paříž.

Zostření transatlantických ekonomických rozporů může posilovat i Čínu. Evropané teď nemusí chtít následovat tvrdší americkou politiku vůči Pekingu, když by užší spolupráce s ním, mohla být protiváhou ekonomických trablů s USA.

Pohled do Asie ukazuje, že Trumpova celní válka proti Jižní Koreji a Japonsku už dovedla minulý víkend tyto dva dlouholeté americké spojence k navázání strategického ekonomického dialogu s Čínou.

Nelze se pak divit konstatování Michaela Fromana, prezidenta americké Rady pro zahraniční vztahy a bývalého nejvyššího obchodního představitele Obamovy administrativy, v časopisu Foreign Affairs, že Trumpova éra urychluje světový řád, který se více formuje k obrazu Číny.

Miloš Balabán, Právo