Proč se celní drama na čas zadrhlo

Celní drama režírované americkým prezidentem Donaldem Trumpem se zadrhlo. Ve středu oznámil devadesátidenní pauzu na u všech plošně zavedených cel pro většinu zemí světa s výjimkou Číny – v jejím případě zvedl cla až na 125 procent.

Co tento obrat pro svět znamená? I přes pozastavení cel musí "postižené" státy hledat dohodu s Washingtonem, pokud si chtějí zachovat přístup na americký trh. Známý publicista Fareed Zakaria použil v této souvislosti zajímavé přirovnání: vlády, které o tom chtějí jednat "musí políbit prsten ve Washingtonu". A politolog Francis Fukuyama k tomu dodal, že tento styl politiky tlačí USA blíže k autoritářství.

Vyjednávání ale nebude asi vůbec jednoduché, když se jedná o tak velký počet zemí. Nedá se čekat, že by se k němu nějak organizovaně spojily. Tady může mít Evropská unie snad určitou výhodu. Vyjednávání ovšem musí probíhat přímo s Trumpem, neboť ten se stal podle týdeníku The Economist jediným strážcem obchodu s Amerikou. Ministři financí a obchodu a jeho poradci mohou být v roli statistů.

Odložení cel může svědčit tom, že se Trump střetl s ekonomickými a geopolitickými reáliemi. Americký byznys byl "celním náletem" zaskočen, vzbouřil se proti němu i Trumpův důvěrník Elon Musk. Trump mohl též se znepokojením sledovat hrozbu situačního protiamerického spojenectví mezi Čínou a EU. Předznamenal ho telefonát předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové čínskému premiérovi Li Čchiangovi i odvetná cla Číny i Unie. A když začalo Japonsko masově prodávat americké státní dluhopisy, bylo třeba něco udělat.

Představa, že drastické clo 125 procent donutí Čínu k ústupkům není moc reálná. Je to srážka s čínskou hrdostí – v Číně se teď připomíná, jak si západní mocnosti zemi podrobily a kolonizovaly v letech opiových válek. Dnes se to označuje jako "100 let hanby". Nedivme se pak prohlášení čínského ministerstva zahraničí, že je "Čína připravena bojovat až do konce v obchodní válce."

A pak jsou zde i ekonomické faktory: Čína v posledních letech diverzifikovala svůj vývozní trh, takže Spojené státy sice zůstávají jejím největším trhem, ale jejich podíl na čínském vývozu výrazně poklesl. A čínští výrobci mají v některých odvětvích tak dominantní postavení, že americký maloobchod bude v krátké době jen těžko hledat alternativy. Peking dal také najevo, že může omezit vývoz kovů vzácných zemin do USA, bez nichž se neobejde výroba čipů ani zbraní. Teď přitom drží ve svých rukou sedmdesát procent jejich světové produkce.

Prostor pro celní válku v multipolárním světě, kde už Spojené státy nemají ve všem úplně dominantní pozici je tak omezený. Trump ale možná tento fakt stále nebere úplně vážně.

Miloš Balabán, Právo