Proč se Evropa v těžké chvíli střílí do vlastní nohy?
Směřujeme plnou parou do nové studené války. Konfrontace mezi Ruskem a Ukrajinou a Západem se stane konstantou. Nejistá je však reakce Evropské unie. Jde přitom o hodně. Unie v poslední době znovu žije ideou strategické autonomie: vysoký představitel pro evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku Josep Borell ji definuje jako nezávislost, a to i vojenskou; v září ji připomněla předsedkyně Komise Ursula von der Leyen a dlouhodobě ji prosazuje francouzský prezident Macron. Na to, že jde o jasně definovanou prioritu, výsledky přesvědčivé věru nejsou a co na tom změní ukrajinské drama teprve uvidíme.
Jak to se strategickými ambicemi EU dopadne ale nezávisí jen na tom, jak EU zvládne ukrajinskou krizi a jakou váhu bude mít chystaný Strategický kompas. Vliv může mít i tzv. taxonomie, která poutala pozornost předtím, než se vyhrotila situace kolem Ukrajiny. Pod tímto trochu záhadným pojmem se skrývá politika třídění ekonomických činností, skrze kterou se Unie snaží splnit své klimatické cíle a nasměrovat byznys k udržitelnosti.
A co se nestalo: jeden z prvních kritických hlasů se ozval překvapivě z Německa. Spolkový svaz tamějšího bezpečnostního a obranného průmyslu si stěžuje na ostrakizaci podnikání členských firem a brojí proti diskriminaci, kterou taxonomie údajně začíná pro zbrojovky představovat. Ty německé se už dnes setkávají zcela běžně s odmítnutím ze strany bank, když žádají o komerční úvěry, a to i v případech, kdy jde o již uzavřené kontrakty. Není divu, že němečtí zbrojaři, zástupci jednoho z nevětších průmyslových odvětví v Evropě, vyrazili do boje pod heslem "bezpečnost je matkou vší udržitelnosti". Českého obranného průmyslu, který v naší ekonomice hraje stále významnější roli ať se nám to líbí nebo ne, se asi podobný neklid zmocní brzy také.
Takže Unie chce budovat silnější obranné a vojenské kapacity, a zároveň dusí vlastní zbrojní průmysl kvůli jeho klimatické škodlivosti? Levá neví, co dělá pravá? Něco tady nesedí.
Při bližším pohledu je to trochu jinak. Jak se posuzování podle taxonomie (a kritérií ochrany klimatu, vod, biodiverzity a úspornosti z hlediska energie a surovin) bude dělat, zatím není příliš jasné. Každopádně taxonomie apriori nedefinuje, které obory jsou špatné a které nikoli. Zbrojní průmysl zatím na straně EU nikdo za neudržitelný, poškozující klima a biodiverzitu neoznačil. Problém tedy není v principech udržitelnosti a přechodu k nízkouhlíkové ekonomice. Spíš ho vyrobili ti, kdo příliš aktivně předvídají, jak taxonomie a její hodnocení bude vypadat, komu dá palec nahoru a komu dolů. Konkrétně jsou to banky a investiční společnosti, jejichž noví environmentální poradci, papežštější než papež, pojali zatím nepodložený předpoklad, že EU nebude chtít, aby poskytovaly kapitál obrannému průmyslu.
Ve skutečnosti je teď čas pro nastavení rozumné rovnováhy. Jestli EU svoji strategickou autonomii myslí vážně, bude potřebovat bojová plavidla, letouny a tanky. Nejen k odstrašení agresivních sousedů, ale taky k věrohodné podpoře politických zájmů, mezi něž nakonec patří i ochrana klimatu.
Libor Stejskal, MF Dnes