Proč se politickou hvězdou Evropy stává italská premiérka

Kanadský premiér Justin Trudeau se svojí rezignací přidal k plejádě západních lídrů, kteří byli v několika posledních měsících nuceni pod tlakem vnitřních politických a ekonomických problémů učinit totéž. Trudeauovi zlomila vaz nekontrolovaná migrace, prudce rostoucí ceny bydlení a též rostoucí inflace. Více než sedmdesát procent Kanaďanů si myslí, že země je pod jeho vedením "rozbitá".

Dění v Kanadě potvrzuje trend vážných turbulencí v nejvyspělejších zemích Západu z uskupení G7.

Jasné vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách bylo možné i proto, že v čele nejsilnější země světa stál stárnoucí Joe Biden s omezenými schopnostmi plnohodnotně vládnout a zvládat náročný úřad. Přitom měl ještě na počátku minulého léta ambici ucházet se o prezidentství znovu.

Dnes Amerika i svět čekají na v mnoha ohledech nepředvídatelného 47. amerického prezidenta. Velká nervozita panuje především v Evropě. Tu může znásobovat, že v politice řádí jako "černá ruka" Trumpův podporovatel a spolupracovník, nejbohatší muž světa Elon Musk, který začal bez jakýchkoliv skrupulí ovlivňovat vnitřní politiku v Německu, Francii i Velké Británii. Zvláště jeho otevřená podpora Alternativy pro Německo vyvolává velké politické emoce.

Německý kancléř Olaf Scholz ale už odpočítává po třech a půl letech sporného trojkoaličního vládnutí poslední dny v úřadu, protože Německo vystavené několika paralelním krizím čekají v únoru předčasné volby. Nezvládnutý green deal i migrace Německo oslabily natolik, že ztrácí kompas, kam má vlastně směřovat. Najde ho po volbách?

Kompas ztratila i Francie. Její prezident Emmanuel Macron měl sice od počátku svého mandátu velké ambice ve vnitřní i zahraniční politice, jenže teď se postupně stává dva a půl roku před koncem svého prezidentství "chromou kachnou". Svým neobratným politickým manévrováním s vypsáním předčasných parlamentních voleb minulý rok spíše otevírá cestu k moci Národnímu sdružení Mariny Le Penové. Francouzská pátá republika má možná pod tlakem politické a ekonomické krize na kahánku.

Evropskou politickou hvězdou se tak překvapivě stává doma i za hranicemi zdatně manévrující italská premiérka Giorgia Meloniová, která svojí politikou vyvádí z izolace síly označované za krajně pravicové a nacionalistické. Potlesk, kterého se jí teď osobně dostalo ve floridském sídle Donalda Trumpa od jeho spolupracovníků, hovoří za vše.

Že se těžiště evropské politiky může přesunout z Bruselu, Berlína a Paříže do Říma, asi čekal málokdo. Zda to ale Evropě pomůže na cestě nynějšími bouřlivými vodami globální politiky, jisté není.

Miloš Balabán, Právo