Riziko války

Komentátor New York Times Ross Douthat kousl do hodně kyselého jablka. Na konto krize kolem Ukrajiny napsal, že Západ stále přidává velký význam tomu, že pouze NATO může říci, kdo je hoden členství v alianci a že nepřipuštění Ukrajiny do ní je jakýmsi nemožným ústupkem.

Takové postoje jsou podle komentátora anachronismem, reliktem a dědictvím období po studené válce, kdy se na krátkou dobu zdálo, že, jak řekl historik Adam Tooze, hlavní hranice světa vytyčí západní mocnosti, USA a EU, za jejich podmínek a v souladu s jejich silami a preferencemi. Nemůže to dnes platit a trvat na tom by mohlo vést podle Douthata k riziku jaderné války kvůli Donbasu.

Pohlédnout bez ideologických brýlí do očí realitě je vždy složité. O tom se ostatně přesvědčil dnes už bývalý velitel německého námořnictva admirál Schönbach, který se politické debatě v indickém Dillí dopustil vpravdě kacířských výroků: Rusko sice soustřeďuje poblíž hranic s Ukrajinou vojska, ale Ukrajinu obsadit nehodlá. Putin hlavně chce, aby s ním Západ jednal jako rovný s rovným, Krym je pro Ukrajinu ztracen a je-li teď globálním rivalem Čína pro Západ je lepší mít Rusko na své straně.

Co odráží závěry Douthata a Schönbacha? Potvrzení, že západocentrické globální uspořádání světa končí, anglosaský západní systém nebude stále univerzální a západní svět se bude muset naučit vycházet s rozdílnými systémy, modely vládnutí i názory na mezinárodní uspořádání. Nebude to pro něj jednoduché v situaci, kdy na rozdíl od studené války dnes neexistují jasná pravidla a mechanismy pro odvracení konfliktů.

Možná se právě teď vrací Západu jako bumerang triumfalismus z vítězství ve studené válce, po kterém ale nenásledoval racionálnější pohled na budoucí světové uspořádání. Pokud by tomu tak bylo, nemusela by se nyní Ukrajina ocitnout v roli nárazníkové země mezi Ruskem a Západem o jejíž osud se hraje. Ovšem bez ní.

A navíc je třeba si uvědomit, že víření válečných bubnů se děje v situaci, kdy liberální demokracie je na Západě objektivně v krizi. Nevyhnula se ani Spojeným státům. Richard Haass, prezident americké Rady pro zahraniční vztahy se dokonce nedávno nerozpakoval napsat, že se nachází ve "velkém vnitřním chaosu". Lze ale v takové situaci provádět racionální zahraniční politiku? Navíc se zmatenými výroky prezidenta Bidena k ukrajinské krizi, jak ukázala jeho nedávná tiskovka v Bílém domě?

Není tak dobré podléhat hysterii, a dokonce k ní ještě přispívat. Diplomacie, která přihlíží k realitě musí dostat šanci. I když cenou za uklidnění situace bude i kompromis. Protože to poslední, o co oslabený Západ dnes může stát je další konflikt.

Miloš Balabán, Právo