Rok po úprku z Kábulu

Přesně před rokem obsadil afghánský Tálibán Kábul, i když ještě na začátku srpna Američané předpovídali, že by mohl vydržet několik měsíců. Následovalo chaotické evakuační drama na kábulském letišti, které bylo chaotickou tečkou za dvacetiletou přítomností vojsk USA a dalších států NATO v Afghánistánu.

Snaha "pozápadnit" Afghánistán, vybudovat společnost, vládu a armádu západního typu přišla vniveč. Fareed Zakaria ve Washington Post napsal, že afghánská vláda nikdy nebyla schopna získat potřebnou legitimitu a USA nebyly schopny objektivně hodnotit situaci v zemi.

Na červencovém aspenském bezpečnostním fóru, které bylo věnováno prvnímu výročí stažení z Afghánistánu jeden z afghánských veteránů hořce poznamenal, že vojáci nerozuměli tomu, proč tam byli, nechápali konečný cíl mise ani souvislost se svojí vlastí. Upřímný byl i generál David Petraeus, velitel jednotek USA a NATO v Afghánistánu v letech 2010-2011. V časopisu The Atlantic sebekriticky přiznal, že americké peníze živily korupci a že některé americké bojové operace zrodily ještě více nepřátel Ameriky.

Cenou za dvacetiletou misí byly nejen stamiliardy dolarů utracených vniveč ale i nemálo životů amerických a spojeneckých vojáků, včetně řady příslušníků naší armády. Překotný konec mise ovšem udělal tečku za "afghanizací" NATO. Orientace na expediční operace se ukázala jako omyl. Jak velký byl, se teď ukazuje na Ukrajině, i když i tady je třeba se mít na pozoru před pastmi ruské války.

A Afghánistán rok poté? Tálibánu se vládnutí v zemi nedaří. Ekonomika upadá, znovuzavedená rigidní islámská pravidla společnost ochromují. Chudoba vyhání lidi za hranice a země je v Evropě považována za rizikový zdroj masové migrace. Situaci zhoršuje i dramatický "odliv mozků" - vzdělaných lidí, jak uvedl v rozhovoru pro Der Spiegel bývalý afghánský prezident Hamíd Karzáí.

Otazník se vznáší i na tím, zda se země znovu nestane černou bezpečnostní dírou. Pochybnosti mohou existovat po nedávné likvidaci lídra Al Káidy Ajmána Zavahrího, který žil v Kábulu pod ochranou Tálibů, operací CIA.

Červencová mezinárodní konference o bezpečnostním a ekonomickém rozvoji Afghánistánu v Taškentu ale položila důraz na potřebu pomoci zemi ve středu Asie s 35 miliony obyvatel. Mj. i odblokováním několika miliard dolarů afghánské národní banky v USA.

Země zůstává i v hledáčku mocností. Čína a Rusko komunikují s Tálibánem, neboť vnímají potenciální ekonomické příležitosti, které země svým nerostným bohatstvím a polohou poskytuje. Přesto jsou vůči němu ostražití. Rusové stále důsledně uvádí, že Tálibán je v Rusku zakázanou teroristickou organizací. Ani Američané nestojí stranou. Objevují se náznaky, že se zvláštní představitel pro Afghánistán Thomas West snaží podpořit dialog mezi Táliby a protitálibánskou opozicí v zahraničí.

Jistě ale platí, že dnes je Afghánistán poněkud upozaděn válkou na Ukrajině a zostřujícím se soupeřením mezi USA a Čínou v asijsko-pacifickém regionu.

Miloš Balabán, Právo