Rozdělené Turecko bez iluzí

Rozdělené Turecko. Tak je možné hodnotit výsledek nedělních prezidentských voleb.

Příčin je několik.

Především byly referendem o Erdoganovi, který je u moci, buď jako premiér nebo jako prezident už dvacet let. Mladší generaci a střední třídě se příliš nezamlouvá jeho autoritářský způsob vládnutí, který se ještě utužil po neúspěšném vojenském převratu v červenci 2016.

Jsou zde ale i další faktory. Turecký zázrak projevující se ve stálém ekonomickém růstu narazil i vlivem vnějších okolností na mělčinu s inflací pohybující se v minulých dvou letech mezi 60 a 80 procenty.

Únorové zemětřesení v jižním Turecku s padesáti tisíci obětí odhalilo cenu levného stavebního boomu – řada budov neodpovídala stavebním předpisům. Vláda také úplně nezvládla pomoc na místech tragédie.

To všechno hrálo do karet opozici. Kiliçdaroglu se stal kandidátem šesti politických stran, které před volbami dokázaly překrýt své rozdíly s cílem dát Erdoganovi stopku. Podle výsledku voleb se ukazuje, že Kiliçdaroglu je skutečně silným kandidátem. Nicméně je otázka, jak by mohl v případě vítězství zvládnout nesourodou alianci nacionalistů, islamistů, sekularistů i liberálů.

A nezapomínejme, že souběžně s volbami prezidentskými probíhaly i volby parlamentní v nichž zvítězila Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje.

Volby měly i silný mezinárodní přesah. Západní média je označila za zásadní politickou událost letoška. Fandily Erdoganově porážce jako součásti boje s autokraciemi. V podtextu bylo vidět přání, že případný obrat by mohl přinést posun Turecka v postoji k Rusku a válce na Ukrajině blíž ke konsenzu v NATO, stejně jako k pozitivnějšímu vztahu Turecka k Západu.

Tady je ovšem možná přání otcem myšlenky. I přes případné vítězství Kiliçdarogla nelze očekávat přímé sladění turecké zahraniční politiky s požadavky Západu. Zjednodušeně se dá říct, že politika "Turecko na prvním místě" by se příliš nezměnila.

Rozhodují národní zájmy. Těmi se řídí i vztah k Rusku, přičemž hnací silou je ekonomika. Turci využívají levný ruský plyn k průmyslové výrobě za konkurenceschopné ceny pro evropský trh a Rosatom staví za 20 miliard dolarů atomovou elektrárnu Akkuyu.

Není pochyb, že bude pokračovat politika mocnosti rozkročené mezi Čínou, Ruskem a Evropou, čerpající výhody z takového postavení.

Miloš Balabán, Právo