Rozdělený svět
Rusko za invazi na Ukrajině platí těžkými sankcemi. Podle názorů řady západních politiků a expertů ho dostávají o třicet let zpátky. Přinesou velký ekonomický pokles. Stane se páriem mezinárodního společenství. Jeho globální vliv klesne. Americký list The Washington Post přesto varuje, a to v článku "Mimo Západ je Putin méně izolovaný, než byste si mysleli".
Co sděluje? Mnoho rozvojových zemí je znepokojeno porušením ukrajinské suverenity. Ale "obři" globálního jihu Indie, Brazílie a Jihoafrická republika nezastávají vůči Rusku vyostřenou pozici. Dění na Ukrajině je vykreslováno nikoli jako královská bitva mezi dobrem a zlem, nýbrž jako machiavelistická přetahovaná mezi Washingtonem a Moskvou.
Indie nechce uvíznout mezi Ruskem, a tím co premiér Módí nazývá "skupinou NATO". Vnímá Rusko jako hráče, který jí poskytuje vítanou podporu: 60 procent výzbroje indické armády pochází z Ruska a v roce 2018 byl uzavřen kontrakt za více než 5 miliard dolarů na dodání raketového systému S-400.
Na Rusko jako na svého spojence hledí Jihoafrická republika. Má to svoje kořeny: vedoucí činitelé země stále oceňují podporu Moskvy v boji proti apartheidu, někteří tam i studovali.
Ani Turecko, člen NATO, se nepřipojilo k tvrdé politice vůči Rusku. Nezavedlo sankce a turecký prezident Erdogan prohlásil: "Nemůžeme vzdát Ukrajiny ani Ruska." Jádrem tureckého balancování je pocit strategické nejednoznačnosti, což lze s ohledem na rozložení sil na Blízkém východě pochopit. Pokud by si mělo znepřátelit Putina musí to přebít nějaká nabídka Západu.
K signálům "z jihu" se přidává nezamýšlený efekt sankcí. USA a EU zmrazily dvě třetiny ruských devizových rezerv v objemu 425 miliard dolarů. Jenže tím podle některých komentátorů podkopaly důvěru v dolar, zastavily ambice, které mohlo mít euro a Rusko a Čína dostaly další podnět vyhnout se západní finanční infrastruktuře. Není to další impuls k rozvíjení "čínského Swiftu" pod akronymen CIPS a zavádění digitálního juanu? A není to počátek dedolarizace? Čína ovšem nepospíchá, uvažuje v delších horizontech.
Pokud by USA chtěly nutit Peking, aby přestal obchodovat s Ruskem a tím ho podporoval, např. omezením přístupu k zahraniční ropě a plynu mohlo by to podle americké experty Emily Meierdingové vést k síti "ropných vyvrhelů" - velkých dovozců a vývozců pod sankcemi, kteří by vytvořili paralelní energetický systém nezávislý na USA. Že by v něm Rusko mohlo hrát důležitou roli je nabíledni.
Nyní denně dostává od Evropy 800 milionů dolarů za ropu a plyn, což je největším paradoxem ruské války na Ukrajině. Energetická nezávislost je nejvyšší evropská priorita. Jenže Rusko může usilovat o větší nezávislost na Západu a zákazníky jistě najde od Indie po Brazílii. V Číně je už má. V rozděleném světě bude muset Západ čelit soupeřům na vícero frontách.
Miloš Balabán, Právo