Rozšiřování EU nahradí na dlouho předpokoj

Volby do Evropského parlamentu budou za deset měsíců a začínají se rýsovat jejich klíčová témata. Vedle Zeleného údělu a migrace se může mluvit i o rozšiřování EU.

Ve frontě na členství stojí Albánie, Bosna a Hercegovina, Moldavsko, Severní Makedone, Černá Hora, Srbsko, Turecko a Ukrajina. Zájem projevily Gruzie a Kosovo.

Pro jejich vstup existuje řada překážek. Patří mezi ně hlavně ekonomická a právní nekompatibilita s Unií a bezpečnostní nestabilita. Vysoký představitel OSN pro Bosnu a Hercegovinu Christian Schmidt před časem například uvedl, že existuje nebezpečí jejího rozpadu, a velmi reálná hrozba ozbrojeného konfliktu.

Velké otazníky visí i nad Tureckem a Ukrajinou. Turecko získalo možnost vstoupit do Evropského společenství v roce 1963, přihláška do EU byla přijata v roce 1999, rozhovory o přijetí začaly před osmnácti lety a zatím jsou ve slepé uličce. Turecko mezitím vyrostlo do pozice regionální mocnosti rozkročené mezi Evropou a Asií, což jí už přináší politické i ekonomické benefity a EU možná už ani nepotřebuje.

Přesto může hrát s hypotetickým členstvím politické hry. Turecko naposledy podmínilo souhlas se vstupem Švédska do NATO pokračováním jednání o vstupu do Unie.

Ukrajina považuje členství v EU ve světle ruské invaze za jednu ze záruk své bezpečnosti a nezávislosti. Přicházet s plány na vstup, dokud není znám výsledek války je spíš předčasné. A musí se vystříhat ukvapených prohlášení. Poradce šéfa prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak třeba řekl, že do konce války mohou být Ukrajina a Polsko spojenci, ale po ní se stanou konkurenty. V Polsku to nesli velmi nelibě.

Faktem je, že pokud by Ukrajina vstoupila do EU skutečně se stane polským konkurentem na mnoha frontách: na zemědělském trhu, v získávání unijní finanční pomoci i zahraničních investic. Polsko bude mít důvod stát se odpůrcem ukrajinského členství.

Zamotané je to se Srbskem a Kosovem. Srbsko těžko uzná Kosovo za samostatný stát, což je ovšem podmínka pro jeho vstup do Unie. Kosovo přitom neuznaly ani všechny země Unie.

Hlavní překážkou rozšiřování je v prvé řadě ekonomika. Všichni uchazeči o členství jsou chudí a potřebují výraznou ekonomickou podporu. Bude ale k tomu vůle především u tzv. čistých plátců, na prvním místě Německa a Francie? Lze si třeba představit přenastavení zemědělské dotační politiky EU?

Asi není příliš lákavý obraz EU se 36 členy, která by byla celkově chudší a více heterogenní se zahrnutím členů u kterých nemusí úplně dobře fungovat právní stát. Otázkou také je, jak by mohly řádně fungovat unijní instituce.

Rozšíření Unie je spíše vzdálená perspektiva. Trochu ho nahrazuje francouzským prezidentem Macronem iniciovaná platforma Evropského politického společenství, na jejíž bázi se schází členové i nečlenové k jednání o možnostech prohlubování politické a ekonomické spolupráce. Tento "předpokoj" členství zde může být ještě dlouho.

Miloš Balabán, Právo