Rusko s Čínou: společně proti Západu

Návštěva čínského prezidenta Si-Ťin Pchinga v Moskvě demonstrovala podporu Vladimíru Putinovi, který se kvůli ruské válce na Ukrajině stal páriem Západu, což potvrdil i zatykač Mezinárodního trestního soudu.

Čínu a Rusko spojuje společné nepřátelství k Americe a jejím spojencům, jak poznamenal ve Financial Times Gideon Rachman. V článku pro agenturu RIA-Novosti zveřejněný v předvečer návštěvy pak Si tuto pozici vůči Západu ještě zvýraznil. Na tvrzení Západu, že probíhá zásadní střet mezi demokraciemi a autokraciemi reagoval slovy, že "neexistuje žádný univerzální model vlády a neexistuje světový řád, kde by rozhodující slovo patřilo jediné zemi."

Obě mocnosti spojuje, že čelí západnímu tlaku. Rusko sankcím kvůli invazi na Ukrajinu, Čína americké obchodní válce s cílem zbrzdit její technologický rozvoj. Ruský obrat k Číně znamená, že se stává čínským energetickým týlem. Číně se více otevírá ruský trh odkud odešel velký počet západních firem. Např. dovoz čínských aut za rok stoupl z 9 na 38 procent. Posiluje role čínské měny – jüanu ve vzájemném obchodu. Už vytlačuje dolar, což ovlivní obchod v celé severní Eurasii.

Západní zdroje spekulují, že při jednání v Moskvě se mohlo jednat o dodávkách čínských zbraní, které Rusko potřebuje kvůli válce. Jsou to ovšem zatím jen dohady. Nepochybně ale bude pokračovat i vojenská spolupráce, mj. i v podobě společných vojenských cvičení. Minulý týden proběhlo další námořní cvičení Ruska, Číny a Íránu v Ománském zálivu. Pro Čínu je výhodné, že má na své straně druhou nejsilnější světovou jadernou mocnost.

Poté co Čína posílila svou pozici na Blízkém východě jako garant normalizace vztahů mezi Saudskou Arábií a Íránem nabízí se jako mírotvůrce na Ukrajině se svým dvanáctibodovým plánem. Pro Západ a Ukrajinu je nepřijatelný, protože podle jejich mínění nadržuje Rusku. Ukrajinský prezident Zelenský přesto o jednání se Si Ťin-pchingem stojí. Ten se ale i bez výsledku dostává do role hlavního mírového protagonisty globálního jihu, který si z ekonomických důvodů přeje ukončení války.

Jenže i její pokračování je pro Čínu ze strategického hlediska výhodné. Masivní angažovanost USA v ní snižuje tlak na Čínu v indo-pacifickém regionu. Bojovat na dvou frontách může být pro Američany obtížné, navíc se ukazují i západní limity v zásobách vojenské techniky, zbraní a munice.

Západ tak stojí tváří v tvář posílené čínsko-ruské ose s velkým vlivem v Eurasii. Kissingerovská éra, která zajistila, že Washington měl lepší vztahy s Pekingem a Moskvou, než jaké měly mezi sebou navzájem je dávnou minulostí. Válka na Ukrajině se teď paradoxně stává spouštěčem geopolitického posunu, který není pro Západ výhodný.

Varovný prst zdvihl v této souvislosti ve Washington Post Fareed Zakaria. Kritizuje americkou zahraniční politiku. Napsal, že ztratila flexibilitu a dnes se skládá jen z velkých morálních deklarací rozdělujících svět na černé a bílé, přátele a nepřátele. Pouhý rozhovor s nepřítelem se stává riskantní a vše se ještě zafixuje sankcemi. Podle Zakarii to evokuje setrvačnost stárnoucího impéria.

Nemohou ale právě toto Peking a Moskva využívat ve svůj prospěch? 

Miloš Balabán, Právo