S válečným burcováním opatrně

30.05.2023

Náčelník generálního štábu AČR Karel Řehka v pondělí burcoval, když na konferenci o vnitřní bezpečnosti a odolnosti prohlásil, že válka mezi Ruskem a NATO je možná, resp. že "Rusko je na trajektorii ke konfliktu s NATO".

Není to poprvé, kdy se veřejnost dozvídá z Řehkových úst, že nás může čekat válka. I když popravdě řečeno jsme se před nedávnem od premiéra Fialy také dozvěděli, že kvůli ruské válce na Ukrajině jsme i my ve válce. Pak to ovšem korigoval s tím, že se jedná jen o metaforu.

Od náčelníka generálního štábu bychom měli očekávat jistý profesionální odstup od politiky, uměřenost, a nikoliv příliš silná vyhlášení, která mohou u leckterého občana vyvolávat i obavy.

Nebylo by lepší dát přednost koncepční práci, třeba k detailnějšímu rozpracování toho, co v projevu nadhodil, tedy co všechno by měly armáda, bezpečnostní systém i občané v případě války a ohrožení zvládnout?

Vyžaduje to v prvé řadě detailnější promýšlení strategie a plánování. Složitý proces modernizace armády nezahrnuje pouze nákup nových zbraní. Tady už se generální štáb a ministerstvo nemůže seknout jako tolikrát v minulosti, kdy se deklarované cíle nakonec nesešly s reálnou potřebou. A stálo nás to desítky miliard korun….

A když se už náš nejvyšší voják odhodlal předestřít veřejnosti, že ji může čekat válečná budoucnost, je třeba k tomu dodat, že podle jedné velmi respektované studie prestižního amerického výzkumného centra RAND by se konflikt mezi Ruskem a NATO nemusel udržet pod jaderným prahem. V konfliktu by pak nebylo vítězů, o nedozírných globálních následcích nemluvě.

Mnozí sloužící i bývalí generálové na Západě jsou si toho vědomi a snaží se spíše upozorňovat na možnosti, jak se otevřenému střetu mezi NATO a Ruskem raději vyhnout. I když to mají těžké s některými politiky – "gaučovými válečníky", kteří zřejmě podceňují, co všechno by taková válka mohla přinést.

Takže není třeba přilévat ani rétorický olej do ohně, ani přicházet s něčím co se blíží pokusu o sebenaplňující se proroctví.

Miloš Balabán, Právo