Schwarzenberg a Kissinger: pohledy na Rusko a válku

Bývalý český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, čestný předseda TOP 09 a nedávný jubilant (85) se v rozhovoru s rakouským nedělníkem Presse am Sonntag pokusil o pohled do budoucnosti Ruska, které vede válku proti Ukrajině. Očekává, že se Rusko kvůli ní rozpadne. Je to podle něj dějinná nutnost: každá imperiální mocnost musí zažít svou velkou porážku, než se vrátí k normálnímu myšlení. Rusko přirovnal k Německu, které se porážkou ve II. světové válce "vyléčilo" ze svého imperialismu.

Jenže bohužel není jisté, zda na Ukrajině Rusko skutečně zcela prohrálo. Vidíme "strategickou pauzu" po které může následovat ruská ofenzíva. Náčelník ukrajinského generálního štábu Valerij Zalužnyj očekává po zimě další útok na Kyjev. A pokud se Putinovi podaří získat nějaké další ukrajinské území může to vydávat za vítězství.

Schwarzenberg si ale myslí, že Rusko poraženo bude a může se zopakovat situace po roce 1945, kdy bylo Německo poměrně rychle integrováno do Západu s tím, že poražené Rusy by mohl Západ potřebovat "jako spojence proti Číně".

Mohlo by rozpadající se Rusko sehrávat takovou úlohu? A i kdyby zůstalo celé, jaká by musela být cena za takový geopolitický obrat? V minulém týdnu se k budoucnosti Ruska vyjádřil v britském týdeníku The Spectator stoletý Henry Kissinger.

Ocenil míru ukrajinského odporu vůči Rusku. Nicméně konstatuje, že bude nutné "vycházet ze strategických změn, ke kterým již došlo a integrovat je do nové struktury s cílem dosáhnout míru prostřednictvím jednání." A navrhuje, aby se Rusko vzdalo území okupovaných po 24. únoru, ale nikoliv těch, co získalo v roce 2014, včetně Krymu. Pokud je to nepřijatelné lze na sporných územích, které v průběhu staletí opakovaně měnil vládce konat referenda o sebeurčení pod mezinárodní kontrolou.

Kissinger jde ještě dál: mírové řešení musí zahrnout garance pro svobodu Ukrajině a vytvořit novou strukturu pro střední a východní Evropu, kde bude mít Rusko své místo.

Vidí také odlišně od Schwarzenberga jeho budoucnost. Varuje před oslabeným a rozpadajícím se Ruskem, které podle něj sehrávalo v průběhu pěti století rozhodující roli v uchování globální rovnováhy a rovnováhy sil. Rozpad jaderného Ruska, zahrnujícího 11 časových pásem může vytvořit nebezpečné vakuum o něž se povede urputný boj i s účastí dalších zemí.

Lze se ptát, zda by proti tomu válka na Ukrajině nebyla ještě slabým odvarem? Možná, že teď Západu schází schopnost uvažovat v širších strategických dimenzích, protože to neodpovídá žádoucímu ideálu.

Realista Kissinger nabízí řešení: "Touha po míru a řádu má dvě složky, které jsou někdy vnímány jako protichůdné: touha vybudovat bezpečnostní strukturu a potřeba aktů usmíření. Pokud nemůžeme dosáhnout obojího, nemůžeme dosáhnout ani jednoho. Cesta diplomacie se může zdát obtížná a frustrující. Ale dosažení míru vyžaduje vizi a odvahu vydat se na cestu."

Nebylo by to, ale vnímáno Kyjevem a většinou Západu jako faktická kapitulace, i když by to mohlo ušetřit spoustu životů? A chtěla by to Moskva? Vážné otazníky po deseti měsících války zůstávají.

Miloš Balabán, Právo