Signály z Pekingu a německé sólo

20. sjezd Komunistické strany Číny, který skončil v sobotu potvrdil ambice Číny stát se klíčovou globální mocností. Generální tajemník strany Si Ťin-pching zůstává ve funkci, což prolomilo pravidlo dvou funkčních období vyhrazených pro nejvyššího čínského představitele před třiceti lety. Znamená to možná i návrat v čase do éry Mao Ce-tunga - Čínu vedl téměř tři dekády.

Posjezdové směřování Číny zřejmě naváže na politiku čínského lídra v minulé dekádě. Reorganizoval ekonomiku, rozhodl o strategii urychleného posilování technologické nezávislosti, ovládl soukromý sektor a obnovil státem vlastněné giganty, aby soutěžily na globální scéně. Posílil armádu a kladl důraz na větší roli ideologického vlivu komunistické strany v životě společnosti.

Dal jasně najevo, že jeho cílem je obnovení role Číny jako klíčového globálního hráče a rovnocenného partnera USA.

Teze reformátora Teng Siao-pcchinga, že Čína má být v pozadí se držícím, klidným pozorovatelem mezinárodního dění, který nikdy nepřebírá vedoucí úlohu, skrývá své schopnosti a čeká na svůj čas je definitivně překonána.

Přímo do stanov strany byl sjezdem zakomponován závěr o posílení armády a její proměně v "ozbrojenou sílu světové úrovně". Přitvrzuje se vůči Tchaj-wanu: na sjezdu zaznělo, že se Čína nevzdala možnosti znovusjednocení silou.

Tvrdé soupeření s USA pokračuje. V nové americké bezpečnostní strategii se uvádí, že Čína je jediným konkurentem, který má v úmyslu změnit mezinárodní řád a má rostoucí ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou sílu k dosažení tohoto cíle. USA musí podle strategie vyhrát ekonomické soupeření s Čínou, aby zachovaly svůj vliv ve světě. Proto aktuálně chtějí USA odříznout Čínu od výroby výkonných čipů.

Damien Ma z think tanku MarcoPolo na Paulsonově institutu v Chicagu soudí, že příštích pět let bude jedním z nejvíce nejistých období, jaké jsme v poslední době zažili.

Bývalý australský premiér Kevin Ruud ve Foreign Affairs narýsoval dvě možné podoby vztahů: buď "řízená strategická konkurence" nebo ničím neomezené soupeření s hlavní rolí armád obou mocností, kde bude nutné se spoléhat na to, že se nedostane příliš daleko.

Evropa musí zpozornět. Americko-čínský konflikt a vyřazení Číny z globálního ekonomického řetězce by bylo pro ni mnohem větší ranou, než je současné oddělování od Ruska kvůli jeho válce na Ukrajině. Na posledním summitu EU tak nizozemský premiér Rutte volal po tom, aby Evropa nebyla jakousi prodlouženou rukou Ameriky, ale měla vůči Číně vlastní politiku.

Německý kancléř Scholz to realizuje v praxi. Začátkem listopadu zamíří do Číny s početnou delegací byznysmenů navzdory četným varováním, že prohlubování závislosti na Číně je ekonomickým a bezpečnostním rizikem. Jenže německý makroekonomický model, který dostal těžkou ránu ruskou válkou na Ukrajině se asi bez Číny už neobejde. Jak poznamenal komentátor Wolfgang Münchau na serveru eurointelligence.com.vládní letadlo bude plné generálních ředitelů připravených podepisovat lukrativní obchody. Realita je zkrátka dnes hodně krutá.

Miloš Balabán, Právo