Skandinávský alianční expres

18.05.2022

NATO míří naplno ke svému rozšíření na 32 členů Finsko a Švédsko. Po militárním obratu Německa vlivem ruské invaze na Ukrajinu se jedná o další zásadní bezpečnostní posun v Evropě.

Pro Moskvu je to ironický moment: zabránit rozšiřování NATO bylo jedním z hlavních cílů útoku na Ukrajinu, která na rozdíl od Finska a Švédska o členství v alianci usilovala. Teď se to bleskem obrátilo. Jen pro ilustraci lze uvést, že před vypuknutím války na Ukrajině podporovalo vstup do NATO 20 procent Finů, teď je to 76 procent.

Problémy s přijetím se neočekávají, obě země plně splňují vstupní alianční kritéria, jejich armády jsou s aliancí kompatibilní, dobře vycvičené a vyzbrojené, a navíc s rozvinutým zbrojním průmyslem. Turecké výhrady kvůli skandinávské podpoře kurdské politické straně PKK, kterou Turci považují za teroristickou organizaci se jistě podaří nějakým kompromisem překonat.

Členství obou skandinávských zemí ale zásadně mění geostrategickou situaci na severu Evropy. Zdvojnásobí se velikost pozemní hranice NATO s Ruskem, neboť finsko-ruská hranice je dlouhá přes 1300 kilometrů.

Vladimír Putin zatím řekl, že jestliže NATO bude do těchto dvou zemí rozšiřovat svou vojenskou infastrukturu, vznikne problém. Už před časem avizoval místopředseda ruské bezpečnostní rady a bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv, že by to mohlo vést k rozmístění jaderných hlavic v Kaliningradu.

Rusko nejspíš posílí svou vojenskou přítomnost podél finských hranic i námořní přítomnost v Baltském moři. Bude to mít složité, neboť Baltské moře se fakticky promění v "jezero NATO" a vstupem Finska dojde fakticky k obklíčení tří ruských přístavů i k posunu Aliance do Arktidy, kam Rusko v posledních letech výrazně vojensky expandovalo. Kaliningradská enkláva bude mít v zádech Polsko a před sebou Švédsko - ostrov Gotland je od Kaliningradu vzdálen pouhých 300 kilometrů.

Bez zajímavosti není britský zájem o sever Evropy. Premiér Johnson nedávno navštívil obě země a podepsal s nimi dohody o spolupráci v obraně. Možná je to i součástí snahy být vlivnějším evropským bezpečnostním hráčem, což v tandemu se Spojenými státy může být zaměřeno proti snahám Francie a Německa o nějakou formu evropské vojenské autonomie. Tato idea má ovšem ve světle války na Ukrajině nyní i tak omezenější prostor.

V každém případě se potvrzuje, že evropská bezpečnostní architektura v té podobě, jak se utvořila po skončení studené války vzala ruským útokem na Ukrajinu definitivně za své. Skandinávský alianční expres to pečetí. Jaký bude její další vývoj je zatím velkou neznámou. Teď se o něm rozhoduje hlavně na východě a jihu Ukrajiny.

Miloš Balabán, Právo