Skok do NATO a pátá kolona

Vstup dvou skandinávských zemí - Švédska a Finska - do Severoatlantické aliance je téměř hotovou věcí. Finsko požádá o přijetí 12. května, Švédsko sice ještě trochu váhá, ale jak řekla ministryně zahraničí Lindeová, pokud by požádala jen jedna země vzrostlo by napětí.

Ruská invaze na Ukrajinu zafungovala jako politický urychlovač, který nutí Finy a Švédy k zásadnímu kroku.

Nepochybně se zvýší jejich vnější bezpečnost, dosud krytá jen bezpečnostními zárukami vyplývajícími z členství v Evropské unii. Ta ale nedisponuje tak robustní vojenskou kapacitou jako NATO. Neodradilo je ani očekávané zostření vztahů s Ruskem. Dmitrij Medveděv, místopředseda ruské bezpečnostní rady a bývalý ruský prezident se už nechal slyšet, že Rusko bude muset posílit svou obranu v oblasti Baltského moře, včetně nasazení jaderných zbraní. V pobaltské kaliningradské enklávě k jejich rozmístění zřejmě dojde.

Finsko se také stane členským státem Aliance s nejdelší pozemní hranicí s Ruskem - ta dosahuje 1300 kilometrů. NATO ale získá kapacitu a schopnosti finské armády, která patří mezi nejvíce připravené armády světa k bojovému nasazení. I na základě "nuceného" soužití s jednou velmocí za svými humny.

Má to i svoje historické souvislosti - Finové mají dodnes v paměti zimní válku se Sovětským svazem v roce 1940. I přesto, že jí prohráli, pro Sověty to bylo spíše Pyrrhovo vítězství nad papírově podstatně slabším protivníkem, který byl schopen uštědřit nepříteli citelné ztráty.

Bohaté Švédsko musí ovšem zároveň řešit nejen zajištění bezpečnosti vnější, nýbrž i vnitřní. Násilné velikonoční nepokoje vyvolané neintegrovanými migranty v řadě velkých švédských měst vedly švédskou premiérku Magdalenu Anderssonovou k vyjádření, že integrace přistěhovalců ve Švédsku selhala. "Policie byla napadena kameny a zápalnými lahvemi. Nebyl to politický čin, byl to kriminální čin - útok na demokracii, o níž mnozí tvrdili, že za ní utekli," prohlásila.

Švédsko vstupující do NATO, které se s hrdostí označuje za humanitární velmoc, neboť přijalo během migrační krize v roce 2015 víc migrantů na obyvatele než kterákoli jiná země Evropské unie, tak zažívá tvrdé vystřízlivění. A i když má nyní jednu z nejpřísnějších migračních politik v rámci Unie musí počítat s hrozbou "páté islamistické kolony" uvnitř státu. Nedá se to označit jinak, pokud se policie ve městech musí střetávat se skupinami většinou maskovaných mladých muslimů, z nichž mnozí křičeli Alláh akbar - Bůh je velký.

Švédský případ ukazuje bezpečnostní paradox. I když se teď Evropa koncentruje na válku s Ruskem na Ukrajině, nesmí rozhodně zapomínat i na páté kolony islamistů doma. Týká se to i Francie, Německa nebo Belgie. Členství v NATO při jejich eliminaci úplně nepomůže.

Miloš Balabán, Právo