Sloní tance české zahraniční politiky v čínském porcelánu

Válka Izraele proti teroristům z Hamásu přináší velké výzvy i Česku jako tradičnímu spojenci Tel Avivu. Židovský stát přirozeně podporujeme v boji proti teroristickému uskupení, zároveň ale nesmíme přestat usilovat o ochranu palestinských civilistů v Gaze.

Nelze pominout, že pohledy na válku, její příčinu a průběh se neliší jen na Západě, ale především v zemích globálního jihu. Užší koordinace nejvyšších ústavních činitelů v postojích k velmi komplikované situaci je za takových okolností nezbytná. Jenže naposledy se kvůli zahraniční politice sešli v květnu.

Jak velká chyba to je, názorně ukázala rezoluce OSN, jež vyzvala k okamžitému příměří v Pásmu Gazy, aniž by odsoudila Hamás za teroristický útok a žádala po něm propuštění rukojmích. Měli jsme plné právo proti ní hlasovat. Výkřik ministryně obrany Jany Černochové (ODS), abychom kvůli tomu Spojené národy opustili, neboť Česko nemá v organizaci, "která fandí teroristům", co dělat, však vůbec ničemu neprospěl.

Země, které rezoluci prosadily si mohly vyjádření Černochové vyhodnotit jako urážku.

Nedivme se pak zrušení oficiální návštěvy premiéra Petra Fialy (ODS) v Nigérii a ministra průmyslu a obchodu Josefa Síkely (za STAN) v Saudské Arábii. Je to diplomatický políček od zemí s velkým ekonomickým potenciálem, atraktivním pro náš byznys. Snaha Černínu vysvětlit vše tím, že návštěva předsedy vlády byla připravována 14 dní před svým konáním, a tudíž není zas tak překvapivé, že nakonec neklapla, nezní důvěryhodně. Roztrpčení mohli navíc pocítit ve Francii, která hlasovala pro zmíněnou rezoluci, nebo v Německu, Velké Británii a Itálii, které se zdržely.

A nepříjemné zmatky tím nekončí. Vyšlo najevo, že v Pekingu jednal s čínským ministrem zahraničí Wangem I poradce premiéra pro národní bezpečnost Tomáš Pojar spolu se šéfem české rozvědky. Prý o perspektivě vzájemných vztahů. Pojar dokonce po návratu řekl, že Češi stojí o intenzivnější vztahy s Čínou.

Jedná se o obrat v dosavadní politice, která říši středu vykreslovala jako nepřátelskou mocnost? Ukazuje se, že takový postoj narazil na své limity a je už v rozbouřeném světě neproduktivní? Je to signál, že rozvíjení vztahů s Tchaj-wanem, do čehož investovali nemalý politický kapitál prezident Petr Pavel, předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) a předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), není tím pravým ořechovým? Nevíme. A vysvětlení si žádá i fakt, že o cestě věděl premiér, ale podle všeho nikoliv prezident.

Každopádně zmiňované karamboly působí dojmem, jako by pravá ruka republiky nevěděla, co zrovna činí ta pravá. V čase vážných konfliktů a tektonických posunů v globální politice to je luxus, jaký si nemůžeme dovolit.

Miloš Balabán, Právo