Spojené státy a Izrael vítězí v jednotlivých bitvách, ale Írán možná vyhrává válku

Americký prezident Donald Trump ve svém televizním projevu k Američanům v noci na čtvrtek uvedl, že válka v Íránu bude pokračovat další dva nebo tři týdny a že USA budou útočit velmi tvrdě a splní všechny své cíle. Podle Trumpa už Írán nepředstavuje hrozbu, otevření Hormuzského průlivu blokuje Írán a o jeho odblokování by se měli postarat spojenci.

Je ale konec konfliktu skutečně na dohled? Po pěti týdnech se ukazuje, že ani drtivá vojenská převaha Spojených států nad Íránem nestačí k vítězství nad teokratickým režimem. I přesto, že USA mají k dispozici nejsilnější světovou ekonomiku, nejsilnější armádu i nejsilnější zpravodajské služby, což ještě doplňuje zkušená a dobře vyzbrojená izraelská armáda.

Americká armáda uvádí, že v Íránu zasáhla více než 11 tisíc cílů. Výrazně to oslabilo jeho konvenční vojenské kapacity. Intenzivní bombardování zdevastovalo průmyslovou a civilní infrastrukturu, podařilo se zlikvidovat i špičky íránského režimu.

Jenže jeho odpovědí se stala asymetrická válka. Balistické rakety a levné drony útočí na Izrael i americké spojence a americké vojenské základny v Perském zálivu, došlo k uzavření Hormuzského průlivu, čímž drží Íránci globální ekonomiku jako rukojmí.

Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa se každým dalším dnem války zvedají "politické náklady" za její vedení. A to jak k americké veřejnosti, která válku nepodporuje, tak i vůči evropským spojencům v Severoatlantické alianci, kteří od ní spolu s Tureckem také dávají ruce pryč.

Trump vůči Íránu ukazuje dvojí tvář: na jedné straně možnost diplomatických jednání zprostředkovaných Pákistánem a na straně druhé hrozbu dalšího vojenského tlaku.

Může ale Teherán přijmout patnáctibodový "mírový plán" obsahující pro něj nepřijatelné požadavky jako je omezení jeho raketových schopností, vzdání se jaderného programu nebo bezpodmínečné uvolnění Hormuzského průlivu? Navíc v situaci, kdy šéf Bílého domu hrozí, že obsadí americkými pozemními silami mířícími do Zálivu ostrov Charg, kudy prochází 90 procent exportu íránské ropy, i bombardováním elektráren a odsolovacích zařízení? A jak asi na Íránce zapůsobí Trumpova výhrůžka ze čtvrtečního projevu, že je pošle do doby kamenné, kam patří?

Jakákoliv vojenská eskalace, zahrnující i pozemní operace by ovšem mohla Američanům přinést i větší ztráty s negativními dopady na americké veřejné mínění a též zablokování jakéhokoliv jednání o ukončení konfliktu. Došlo by k prohloubení globální ekonomické krize a další ekonomické devastaci bohatých monarchií Perského zálivu.

Opakem je diplomatického řešení konfliktu zahrnujícího též příměří. I když jednání o otevření Hormuzského průlivu nebo o tom, aby se Teherán vzdal jaderného programu budou nesmírně obtížná. A dohoda by asi zřejmě byla pro USA horší než před válkou. Pro Trumpa je to asi teď stěží představitelné, a tudíž skutečně nelze vyloučit, že dojde k válečné eskalaci ať to stojí, co to stojí.

Možná, že by si ale Trump mohl občas přečíst prestižní časopis Foreign Affairs. 26. března v něm totiž opublikovala pozoruhodnou analýzu "Íránská dlouhá hra" docentka Narges Bajoghliová z americké Johns Hopkins University. A její závěr je pro Bílý dům varující:

"USA a Izrael díky své drtivé palebné síle možná vyhrávají jednotlivé bitvy. Írán, který se na tuto situaci připravoval 35 let a jehož strategie je zaměřena spíše na vytrvalost než na palebnou převahu, možná vyhrává válku."

Miloš Balabán, Lidovky.cz