Spojenectví autoritářů míchá kartami globální bezpečnosti

Návštěvě ruského prezidenta Vladimíra Putina v Severní Koreji byla věnována mimořádná pozornost. Důvod byl zřejmý: jedná se o událost, která může zamíchat kartami globální bezpečnosti.

Putin byl poprvé v Pchjongjangu už před 24 lety ve zcela jiné geopolitické situaci. Rusko mělo v té době pragmatické vztahy se Západem a návštěva u otce nynějšího severokorejského vůdce Kim Čong-una byla spíše zdvořilostní. Existovaly limity hlubší bezpečnostní a ekonomické spolupráce i kvůli sankcím, které byly na severokorejský režim Západem uvaleny. Důvodem byla neprůhlednost jeho jaderného a raketového programu. Rusko se tak v zájmu udržení spolupráce se Západem drželo zpátky. Minulou dekádu jistě sledovalo i pokus amerického prezidenta Donalda Trumpa normalizovat americko-severokorejské vztahy prostřednictvím dvou summitů s Kim Čong-unen.

To je teď minulostí. Bezpečnostní situace ve světě se radikálně změnila. Nejvíce to dokládá ruská agrese proti Ukrajině. Moskva byla proto fakticky odříznuta od Západu, hlavně rozsáhlými sankcemi. A i když úplně globálně izolována není, což dokládá spolupráce s Čínou nebo zeměmi globálního jihu, snaží se o obnovu starých spojenectví v nových podmínkách. Pompézní návštěva Putina v Pchjongjangu to dokazuje.

Co tedy může přinést? V prvé řadě prolomení sankční kurately. Slova Putina o tom, že "sankční režim OSN ve vztahu k Severní Koreji, za nímž stojí USA, musí být přehodnocen", hovoří za vše. Země s největším počtem sankcí na světě si zjevně řekly, že nemají co ztratit. Cesta k prohloubení strategické vojenské spolupráce mezi oběma zeměmi je otevřena. Experti tipují, že se to může týkat technologií pro mezikontinentální balistické střely, satelity a hypersonické zbraně. Severokorejci ale nepohrdnou ani náhradními díly pro letadla a lodě i modernizací protivzdušné obrany. A samozřejmě i dodávkami potravin a ekonomickou pomocí. Rusko naopak dostává severokorejskou munici, hlavně dělostřelecké granáty, na ukrajinskou frontu. Přesný počet neznáme, Jihokorejci hovoří o pěti miliónech kusů.

Velké znepokojení musí zavládnout ve Washingtonu, Tokiu a Soulu. Dopady války na Ukrajině se přenáší do prostoru Pacifiku. Spojenectví dvou autoritářů přináší další velkou zátěž na americký vojenský potenciál a zřejmě komplikuje i plány na vytváření "bezpečnostní hráze" nejen vůči severokorejskému režimu ale hlavně vůči Číně.

Dá se říci, že válka na Ukrajině vytvořila pro severokorejský režim největší strategickou příležitost od konce studené války, jeho váha teď vzrostla, a to pravděpodobně i u Pekingu jako jeho hlavního spojence. Hlavně ovšem padají další bezpečnostní tabu a práh možného vzniku nějaké globální konfrontace se opět snižuje.

Miloš Balabán, Právo