Srílanské varování

Jak může kumulace krizí rozložit stát, vidíme teď v přímém přenosu na Srí Lance. Dlouhodobé špatné hospodaření tamních vlád, rozsáhlá korupce, pandemie spojená se ztrátou příjmů z turismu a dopady války na Ukrajině představují smrtící ekonomickou směs.

Rychlý růst globálních cen potravin a energií zasáhl zemi plnou silou. Inflace dosahuje 57 procent a rozhodně to není strop. Země s 22 miliony obyvatel zažívá vlnu nedostatku potravin a je fakticky už bez plynu a pohonných hmot. Výpadky proudu jsou denní realitou.

Srílanská centrální banka je schopna na nákup pohonných hmot poskytnout pouze 125 milionů dolarů (asi 2,96 miliardy korun), naplánovány jsou přitom dodávky za 587 milionů dolarů. V zemi je zakázána soukromá doprava, tankovat mohou pouze autobusy, vlaky a sanitky a vozidla přepravující potraviny. Podle OSN je 70 procent srílanských domácností nuceno drasticky omezit spotřebu jídla.

Není divu, že to přináší obří protesty obyvatel nespokojených s vládou země. Dlouholeté panování klanu rodiny Rádžapaksových za něhož se Srí Lanka fakticky stala jejím osobním lénem, což bylo spojeno s vysáváním státu a jeho zdrojů je u konce. Jenže dočasná vláda vedená premiérem Ranilem Wickremesinghem má omezený manévrovací prostor.

Reálně hrozí, že země se propadne do totální anarchie a stane se z ní něco na způsob "jihoasijského Libanonu", tj. že bude nefunkční a zadlužená. Vláda už podniká zoufalé kroky: zavedla systém, který státním zaměstnancům poskytne den volna navíc na pěstování plodin na jejich dvorcích, a také nabídla všem 1,5 milionu zaměstnanců veřejného sektoru v zemi možnost vzít si pět let neplacené dovolené, aby mohli najít zaměstnání v zahraničí, emigrovat a posílat tolik potřebné peníze domů. Právě tak ovšem vzniká další migrační vlna, která se konec konců může za čas projevit i v Evropě.

Otázkou je, zda uspějí výzvy k pomoci vůči regionálním mocnostem Indii a Číně. Za jakou cenu by mohla být případně poskytnuta? Wickremesinghe řekl, že jeho vláda zváží získání ruské ropy bez ohledu na západní sankce. Čím by jí ovšem zaplatila?

V Indickém oceánu tak spíše budeme mít ohnisko ekonomické a též bezpečnostní nestability. Navíc je třeba mít na paměti, že teprve před třinácti lety skončila 26 let trvající občanská válka mezi většinovými Sinhálci a menšinovými Tamily. Napětí mezi oběma etniky ale stále trvá.

Srí Lanka je též varováním před tím, že podobná situace může nastat i v jiných zemích. Společná zpráva mezinárodních humanitárních skupin Oxfam a Save the Children z května zjistila, že počet lidí trpících extrémním hladem se v Keni, Etiopii a Somálsku od loňska zvedl z 10 na více než 23 milionů. Od roku 2012 do roku 2020 se ztrojnásobil jejich dluh západním zemím z 20,7 na 65,3 miliardy dolarů. Za všechno tak válka na Ukrajině nemůže, i když také přispívá k dalšímu růstu cen potravin a tím i jeho nedosažitelnosti pro miliony lidí.

Miloš Balabán, Právo