Trable s dělem

Ozpoždění dodávek francouzských houfnic Caesar pro českou armádu se ví už dlouho. Situaci neobvykle vyhrocuje i ministerstvo obrany, když místo ujišťování, že s výrobcem komunikuje a projekt pokračuje zdárně, samo vystoupilo s varováním. Děla zatím nesplňují požadavky české armády, s nimiž však výrobce souhlasil.

Caesary údajně nemohou projít vojskovými zkouškami, ani je zahájit, dokud nebude odstraněna řada vad, část z nich je spojená s teprve vyvíjenou municí. Česko by podle ministryně obrany Jany Černochové dokonce mohlo od kontraktu odstoupit.

Francouzské dělo samo není žádný hi-tech počin, ale spolehlivý dříč: lehký, mobilní, s dobrými výkony a skromnými rozměry. Tak se Caesar odsvědčil na Ukrajině, a to jsme původně chtěli.

Hned se to ale začalo komplikovat: místo šestikolového podvozku musíme mít osmikolovou Tatru, poloautomatické nabíjení místo manuálu. Podobně si dělo nakonfigurovali Dánové – a tak to drhlo, že už je do jednoho dali Ukrajincům a teď shánějí nová.

Jeden z konstruktérů domácí dělostřelecké školy, dnes rozvíjené v Česku i na Slovensku, před časem označil i konstrukční zvláštnosti na hraně vad, ale nikdo ho neposlouchal, protože už byl v důchodu. Do toho problémy s municí.

Nechceme být závislí na cizích dodavatelích, což je žádoucí, když v Česku máme hned dva výrobce dělostřeleckých granátů. Jenže zjevně vázne spolupráce mezi francouzským výrobcem houfnice a českým výrobcem munice, který dostal zakázku napřímo. Dostřel přes 40 km tak zatím není zaručen.

Jedním z hlavních argumentů pro francouzské "dělo na náklaďáku"byla nižší cena oproti českým a slovenským těžším typům s pancéřovanou věží. To je otázka, cenové nabídky pro srovnání nejsou k dispozici. Mezitím jsou však k dispozici nové modely kanónových houfnic, které plní hlavní požadavky: dlouhou hlaveň pro dostřel nad 40 km, standardní ráži 155 mm, a hlavně dělo uložené v zadní části stroje, aby se celek vešel na silnici a projel evropskou krajinou plnou lesů, vesnic a křižovatek. Konkrétně je to česká Morana z dílny CSG; po ruce je i slovenská Eva či novější BIA.

Místo výhod standardního, sériového výrobku ze zahraničí jsme si opět objednali unikát a platíme za to zdržením a technickými komplikacemi. To už jsme mohli klidně podpořit dokončení a zavedení domácího typu, vyšlo by to časově i finančně nastejno, ale benefity pro domácí ekonomiku by byly větší a v případě války by vojáci měli dodavatele za rohem.

Když v nedávných bojích mezi Kambodžou a Thajskem vidíme jako první nasazenou zbraň československý raketomet, je zřejmé, že by naše armáda mohla zásadně zvýšit své schopnosti také raketomety.

A že česká a slovenská dělostřelecká výroba nejen měla, ale pořád má co nabídnout.

Libor Stejskal, MF Dnes