Trump přispěl k dohodě Izraele s Hamásem, vyhráno ale není

Televizní stanice včera nabídly pohled na lidi slavící v ulicích pod izraelskými a americkými vlajkami. Oslavy naděje propukly i v Gaze.

Byl pro to důvod: po horečných diplomatických jednáních souhlasily Izrael a Hamás s první fází mírového plánu pro Gazu navrženého americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Počítá s příměřím, předáním všech rukojmích Hamásem a stažením izraelské armády na dohodnuté pozice.

Konec dva roky trvající války se přiblížil. Obě válečné strany ale musí najít cestu od příměří k jednání o trvalém ukončení války. Nevyjasněná je budoucnost Hamásu a odzbrojení jeho bojovníků a též izraelské představy o budoucnosti Gazy.

Je to nicméně průlom, který negarantuje nikdo jiný než americký prezident se svým osobitým vyjednávacím stylem. Na jednání o míru pohlíží jako na potenciální transakce, v nichž jsou vítězové a poražení. Tradiční diplomacie a diplomatické kanály pro něj nemají velkou váhu. Usiluje především o rychlé a velkolepé výsledky. A také o Nobelovu cenu míru...

Jeho taktika vychází. "Zaklekl" na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, kterému zúžil jeho manévrovací prostor a nenechal mu jinou možnost než s mírovým plánem souhlasit. Jistě proti němu využil vojenské a ekonomické páky, která mají pouze Američané.

Tvrdě vystoupil i proti Hamásu, kterému dal několikadenní ultimátum k přijetí dohody s dovětkem, že pokud tak neučiní pocítí "tvrdé následky".

Klíčoví arabští a muslimští aktéři pochopili, že mírového řešení pro Palestince nelze dosáhnout jinak. než že na vůdce Hamásu vyvinou silný tlak, aby Trumpův mírový plán přijali.

Lídři Kataru, Egypta a Turecka v tom sehráli hlavní roli. Egyptský prezident Abd al-Fattáh as-Sísí mohl prohlásit, že svět je svědkem "historického okamžiku".

Dost možná nastává i určitý politický posun - arabské země začínají upřednostňovat svoji budoucnost před nenávistí k Židům a židovskému státu.

Co je teď ve hře? Je třeba si uvědomit, že i když bude mírový plán realizován není ještě vyhráno. Po dvou letech války je na obou válčících stranách hodně nenávisti a překonávat jí bude velmi těžké.

Palestinci v Gaze by měli brzy pocítit, že nová technokratická palestinská správa s velkou mezinárodní podporou jim nabízí lepší životní perspektivy než Hamás.

Izrael bude muset také projít sebereflexe z dvou válečných let. Země je válkou vyčerpaná a rozdělená a nebude jednoduché jí nasměrovat do klidnějších vod. Třeba i proto, že za rok jí čekají parlamentní volby, které rozhodnou o Netanjahuově politickém osudu.

Mírný důvod k optimismu existuje, i když s vědomím, že v zapeklitém izraelsko-palestinském konfliktu pořád existuje spousta "nášlapných min". 

Miloš Balabán, Právo