Trumpova partie se světem bude pokračovat i příští rok

Minulý týden vyšla tradiční listopadová prognóza britského týdeníku The Economist o klíčových trendech globálního vývoje v následujícím roce. Navázala na prognózu z loňska, která předpověděla, že rok 2025 nejvíce ovlivní americký prezident Donald Trump.

"Trumpovo tornádo" zásadně zasáhlo globální politiku, bezpečnost a ekonomiku. Stačí připomenout nevypočitatelnou celní partii s celým světem, snahu o připojení Kanady a Grónska k USA nebo tlak na zvyšování evropských zbrojních výdajů.

Nestandardní politikou dosáhl Trump ukončení války v Gaze. To se mu nepovedlo na Ukrajině. Ta přišla o finanční podporu Washingtonu, který Evropě vzkázal, že je to její věc. Pokračuje rozporuplná politika vůči Rusku, jejímž symbolem je aljašský summit Trumpa s jeho ruským protějškem Vladimírem Putinem. Bude další v Budapešti? Konec války je zatím v nedohlednu.

Příští rok oslaví Spojené státy 250 let od svého založení. Trump to jistě bude chtít využít ke svému výkladu na jejich minulost, současnost a budoucnost. Dá se čekat silná polemika v polarizované společnosti. A v listopadových "mezivolbách" do Kongresu vynesou voliči verdikt nad dvěma roky Trumpova vládnutí.

A co se bude dít se světem? Nacházíme se v nové studené válce mezi bloky vedenými USA a Čínou, nebo Trump svými dohodami rozdělí planetu na tři sféry vlivu, kde Washington, Peking a Moskva budou moci jednat podle svého uvážení?

Něco naznačí vývoj kolem války na Ukrajině nebo dubnová Trumpova návštěva Číny. Trump upřednostňuje pragmatický přístup diktovaný vnitřním citem, nikoli geopolitickými zákonitostmi vyššího řádu. Dosažení "dealu" je středobodem jeho politiky. Přispívá to k další erozi stávajícího světového řádu

Kurz Amerika na prvním místě paradoxně otevírá prostor k posilování Číny. Peking se může prezentovat jako spolehlivější partner vůči zemím globálního Jihu s tím, že zároveň ochotně přistoupí na taktické obchodní dohody s Washingtonem, což je lepší než konfrontace. Navíc disponuje globálním monopolem na dodávky kovů vzácných zemin.

Evropa je na tom hůře. Chce zvýšit výdaje na obranu, podpořit USA, snažit se o udržení Ukrajiny, urychlit ekonomický růst a vyrovnat se s obrovským deficitem. Zároveň si přeje zůstat zastáncem volného obchodu a "zelené" politiky. Těžko se to dá zvládnout všechno najednou, což způsobí evropským lídrům v roce 2026 těžký bolehlav.

Příští rok bude dále ovlivňovat běh světa i dynamický rozvoj umělé inteligence, kde o lídrovství soupeří USA s Čínou. The Economist ale varuje, že prudký růst investic do AI může vést k prasknutí "investiční bubliny", což potvrdil i šéf Googlu Sundar Pichai. Ekonomické důsledky mohou být závažné i když to její rozvoj nezastaví.

V roce tak 2026 nebude o dramatické události a zvraty opět nouze. 

Miloš Balabán, Právo