Trumpův rychlý mír nemusí vyjít

Na konci února americký prezident Donald Trump plísnil v Bílém domě v přímém přenosu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že není připraven na mír s Ruskem, a že ve válce s ním nemá "žádné karty v rukou". Pak následovaly fáze usmiřování, telefonáty s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, rozčarování z něj, hrozby "drtivých sankcí" proti Rusku.

Nakonec Trump přátelsky uvítal Putina k jednání na Aljašce. Evropa i Ukrajina z toho byly v šoku. Třeba i kvůli tomu, že se o sankcích přestalo mluvit.

V pondělí proběhla v Bílém domě další diplomatická rozehra, která měla demonstrovat jednotu Spojených států a Evropy v přístupu k řešení války na Ukrajině. S Trumpem se sešli ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, lídři klíčových evropských zemí, Evropské unie a NATO.

Zelenskému a Evropanům se aljašské setkání s Putinem nelíbilo, ale kritika Trumpa nezazněla. Naopak všichni ho chválili za to, že posunul jednání vpřed. Nicméně přetrvávají rozpory, jak by měl další postup vypadat.

Německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron chtějí nejprve dosáhnout příměří, a nikoliv mírovou dohodu, kterou žádá Trump.

Změní názor? Jisté to není, když hned po Aljašce podle listu The New York Times řekl evropským lídrům, že míru by mohlo být dosaženo rychle, pokud by Zelenskyj souhlasil s předáním zbytku Donbasu Rusku.

V Kyjevě musí brát vážně Trumpova slova, že považuje Rusko za mohutnou velmoc a že by Zelenskyj měl vzít v úvahu co všechno s ním v konfliktu ztrácí.

Na územních otázkách ovšem může jednání Zelenského s Putinem, které Trump dohodl v pondělním telefonátu s ruským lídrem, ještě ztroskotat. Pokud se územní otázky neprojednají předem, je nepravděpodobné, že bude Putin se schůzkou souhlasit. Vyjádření Zelenského ale už naznačuje flexibilnější postoj než úplné odmítnutí územních změn – prohlásil, že připraven k "proporcionální výměně" území.

Zatím hodně zamlžené jsou bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. Jakýsi bypass v podobě platnosti článku pět Severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci, který se vztahuje na Ukrajinu i bez členství v NATO je velmi vágní. Rozhodující bude postoj Američanů, kteří k přípravě garancí ustavili spolu s NATO pracovní skupinu.

Evropanům by také nemělo uniknout, že Trump hraje i větší geopolitickou partii. V interview pro televizi Fox News po setkání s Putinem řekl, že je možné s Ruskem dosáhnout spoustu skvělých věcí kvůli jeho neuvěřitelnému přírodnímu bohatství. To že z obou stran byly v Anchorage i ekonomičtí ministři leccos naznačuje.

Třeba, že politika "sfér vlivu" Trumpovi rozhodně není cizí a že Ukrajina může být jen epizodou v jejich kolíkování. I s tím by Evropa měla počítat.

Miloš Balabán, Právo