Turecká jízda a evropská salta

Evropa žije v nejistotě, jak přežije zimu bez dostatku ruského plynu. Nervy má hlavně Německo. Pokud by se k tomu přidala další krize spojená s nedostatkem obilí pro řadu rozvojových zemí, mohlo by to dále rozkolísat už tak vážně narušenou globální bezpečnostní a ekonomickou situaci. Možná to odvrací rusko-ukrajinská dohoda zprostředkovaná Tureckem v gesci OSN o vývozu 25 miliónu tun obilí z ukrajinských přístavů.

Turecký prezident Erdogan si musí nyní připadat jako jeden z klíčových hybatelů mezinárodního dění. Sice schytává ze Západu kritiku za svoji autokratickou politiku, nicméně je často v roli prostředníka při řešení mezinárodních sporů. Hraje ale i vlastní tureckou geopolitickou hru.

Nedávno se jako představitel země s druhou největší armádou NATO zúčastnil v Teheránu summitu s párii Západu Ruskem a Íránem. Válka na Ukrajině a protiruské sankce nebyly překážkou.

Tři země jednaly nejen o Sýrii, aby vůči ní sladily jejich často protichůdné zájmy, nýbrž i o ekonomické spolupráci. Krátce před summitem byla podepsána rusko-íránská dohoda o spolupráci v energetice v objemu 40 miliard dolarů. Gazprom se bude podílet na výstavbě ropovodů, projektů na zkapalněný zemní plyn a těžbě plynu a ropy. Přidejme k tomu dohodnuté čínsko-íránské strategické spojenectví na příští čtvrtstoletí a vstup Íránu do Šanghajské organizace pro spolupráci příští rok.

Evropa dělá kroky k tomu, aby nebyla závislá na ruských energiích, i když manévr s odříznutím od nich nebude jednoduchý. Rusové ale mají možnost rozšiřovat stará a postupně budovat i nová odbytiště, i když budou dodávat ropu a plyn za zvýhodněné ceny.

Vývoz obou komodit do Číny stoupá, totéž platí v případě ropy u Indie. Po zpracování v indických rafineriích navíc její část putuje do Evropy. Indové též zvažují, že rusko-indický ropný obchod bude probíhat v rupiích. Taktéž Turecko doufá podle německého listu Handelsblatt, že bude časem moci platit za ruskou ropu a plyn v lirách a rublech, a nikoliv v dolarech a eurech.

Evropa musí přemýšlet. Stále závisí na ruském plynu, obilní dohodu zprostředkovalo Turecko, na něm závisí i kvůli zadržování uprchlíků. Nemá důležité karty ve svých rukou a musí zároveň dělat i nepříjemná salta.

Předsedkyně Evropské komise Leyenová vedla v "plynovém zájmu" rozhovory s autokratickým vůdcem Ázerbájdžánu Alijevem. Kritizovaná úroveň lidských práv v této zemi zůstala bokem. A v nedostatečně demokratickém, leč plynově bohatém Kataru se také netrhnou dveře. Za jeho návštěvu to od některých německých médií schytal zelený ministr hospodářství Habeck, návštěva našich ministrů financí, průmyslu a dopravy se bez kritiky obešla.

Zvykejme si tak na častější fotografie evropských demokratických politiků s politiky označovanými za autokraty nebo despoty. Po Rusku je to cesta z bláta do louže. Jenže košile teď musí být pro Evropu bližší než kabát.

Miloš Balabán, Právo