Turecko zažilo politické zemětřesení

Turecko zažilo v neděli politické zemětřesení. Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) v čele s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem utrpěla nejhorší politickou porážku za 22 let. Od roku 2002 AKP vyhrála všechny turecké volby, teď se ale v místních volbách musela v celé zemi sklonit před největším opozičním uskupením Lidovou republikánskou stranou (CHP) i přes to, že vláda má obrovský vliv na státní mašinérii a média.

CHP vyhrála i ve dvou největších tureckých městech – Istanbulu a Ankaře. Pro Erdogana má hořkou příchuť už druhá porážka po roce 2019 v šestnáctimilionovém Istanbulu, jenž se podílí téměř třetinou na tureckém HDP, protože právě zde začínal svoji politickou kariéru jako istanbulský starosta.

Podle vítěze istanbulských voleb, starosty Ekrema Imamoglua, je volební úspěch opozice znamením toho, že se opoziční voliči mohou bránit i volebním autokraciím a volba lidí znamená "konec demokratické eroze v Turecku a oživení demokracie".

Před rokem ovšem ještě Erdogan zvítězil v prezidentských volbách, a to i přes rostoucí ekonomické problémy v zemi. Většina voličů uvěřila jeho slibům na ekonomické oživení. Jenže se ukázalo, že ekonomická krize a stagnace pokračují. Nepomohlo ani zřízení ekonomického týmu prezidenta, který měl přijít s recepty, jak krizi překonat. Turecký ekonomický zázrak projevující se ve stálém ekonomickém růstu v minulé dekádě tak už zjevně narazil na mělčinu.

Inflace přesahuje 65 procent, turecká lira už ztratila osmdesát procent své hodnoty. Negativně bylo hodnoceno i nedostatečné zvýšení důchodů. V posledním roce také zesílila kritika na adresu Erdogana a turecké vlády, že nejsou schopni chápat problémy a starosti obyčejných lidí. Podle tureckých expertů nakonec nespokojenost s ekonomickou situací a ekonomická nejistota odradily část voličů AKP od její podpory.

Místní volby ale mohly být svého druhu i referendem o Erdoganovi ze strany mladší generace a střední třídy, kterým se příliš nezamlouvá jeho autoritářský způsob vládnutí. K úspěchu opozice přispělo i hlasování etnických kurdských voličů. Ti tentokrát mimo kurdský jihovýchod podpořili na protest proti Erdoganovi kandidáty CHP, kteří by mohli porazit AKP, a nikoliv kandidáty hlavní prokurdské strany.

A co se nyní bude odehrávat v Turecku dál? Na příští čtyři roky nejsou naplánovány žádné velké volby a podle Sonera Cagaptaye z Washingtonského institutu pro politiku Blízkého východu bude Erdogan usilovat o prodloužení své vlády i po prezidentských volbách v roce 2028 s pomocí širší koalice pravicových nacionalistů a islamistů, která mu může pomoci se znovuzvolením. Zřejmě se dá čekat, že to bude mít i s ohledem na výsledky právě skončených voleb mnohem složitější. 

Miloš Balabán, Právo