Ukrajinská očekávání a tvrdá realita

V pátek se v Kyjevě uskuteční summit vrcholných představitelů EU s prezidentem Zelenským. Pro Ukrajince, kteří už rok čelí Rusku, to jistě má svoji symboliku. Premiér Denis Šmyhal řekl webu Politico, že má pro dosažení členství v Unii dvouletý harmonogram. "Máme velmi ambiciózní plán vstoupit do EU během příštích dvou let. Očekáváme tedy, že letos, v roce 2023, bychom již mohli mít za sebou předvstupní fázi jednání," řekl premiér.

Za poslední rok se událo ve vztahu k Ukrajině ze strany Západu mnohé, co si nikdo dřív nedokázal představit. Míra pomoci Ukrajině čelící ruské invazi byla a je nevídaná. Jenže i když Zelenskému poklepávala po ramenou ohledně ukrajinských aspirací pro vstup do Unie předsedkyně Evropské komise Leyenová, teď nastane v Kyjevě chvíle pravdy a unijní špičky budou muset přehnaná očekávání brzdit.

Francouzský prezident Macron minulý rok řekl, že do vstupu Ukrajiny do EU mohou uplynout "desetiletí". Především Polsko a baltské země jsou pro rychlejší vstup, protože v něm vidí posílení hráze proti agresívnímu Rusku.

Německo a Francie mohou uvažovat poněkud jinak: je pro ně asi těžko stravitelná, byť i jen vzdálená, představa, že by Polsko a Ukrajina mohly být s osmdesáti miliony obyvatel jejich vlivnou protiváhou. Turecko je v unijní čekárně již od roku 1999...

Hlavní problém ovšem v případě Ukrajiny spočívá v tom, že se zapřahuje vůz před koně. Je třeba se podívat přímo do očí tvrdé realitě. Země je stále ve válce, nikdo není schopen předvídat, jak dlouho bude trvat. Loňský pokles HDP byl přes třicet procent a země by nemohla existovat bez zahraniční pomoci.

A Unie spolu s NATO si musí v prvé řadě vyjasnit, čeho chce na Ukrajině dosáhnout. Chce porážku Ruska a ví, jak k tomu dospět? Nebo v Bruselu pracují na nějakém diplomatickém řešení, které by umožnilo vyhnout se další devastaci země a zahájit její rekonstrukci s unijní podporou?

V EU a NATO se teď sází na dodávky dalších zbraní doprovázené prohlášeními, že se chtějí vyhnout přímému konfliktu s Ruskem. To je možná příčinou, proč se po "tankovém vzedmutí", jak se zdá, začíná brzdit: Američané odmítají dodat stíhačky F-16, totéž říkají Němci, Francouzi jsou velmi rezervovaní.

Avšak nově zvolený prezident Petr Pavel v BBC vzkázal, že podle něj by v dodávkách zbraní nemělo existovat tabu, "téměř žádné limity", jinak Ukrajinci prohrají. A nádavkem dodal, že si Ukrajina po válce s Ruskem zaslouží být přijata do NATO. Ale jak toto období definovat při trvalém ohrožení Ruskem? A jak by to v praxi vypadalo s pověstným článkem 5 Severoatlantické smlouvy v případě napadení válkou rozvrácené země?

Pavel jako bývalý předseda vojenského výboru NATO ví, jak přísná kritéria musí splnit nový člen. Není to pouze stav armády, její bojové schopnosti, ale i stav demokracie a vládnutí. Ten, válka neválka, rozežírá korupce na nejvyšších místech, což se nevyhnulo ani velení armády. I Američané museli teď poslat do Kyjeva vlastní revizory, aby prověřili, jak se nakládá s americkou vojenskou pomocí.

Nelze ignorovat ani geopolitické dopady případného členství v Alianci. Utáhla by Evropa další eskalaci nové studené války? Řekl bych, že se v Berlíně a v Paříži o tom hodně přemýšlí. A nezapomínejme, že polovičaté sliby Západu Ukrajincům ohledně členství v NATO a v EU v posledních patnácti letech vyvolaly vášně. Urychlovat některé procesy bez ohledu na realitu je riskantní.

Miloš Balabán, Právo