USA a Írán jsou zatím od dohody daleko

Jednání mezi Spojenými státy a Íránem v pákistánském Islámábádu o urovnání vzájemného konfliktu skončilo bez dohody. Naděje na úspěch nebyla velká – obě strany vstupovaly do prvních přímých rozhovorů od islámské revoluce v roce 1979 se zcela rozdílnými vyjednávacími postoji.

Ještě před jednáním zaznívaly silné vzkazy z Washingtonu i Teheránu. Americký prezident Donald Trump prohlásil, že mu "nezáleží", zda bude dosaženo dohody, a "bez ohledu na to, co se stane vyhrajeme". A íránské ministerstvo zahraničí vysvětlilo domácímu publiku, proč Teherán přistoupil na rozhovory s arcinepřítelem prohlášením, že diplomacie je "pokračováním posvátného džihádu obránců íránské země."

Přesto přese všechno se jednat začalo. Američané brali schůzku velmi vážně o čemž svědčí fakt, že vedoucím americké delegace byl viceprezident J. D. Vance. Trump si musí být vědom, že válka je doma nepopulární, odmítá jí okolo šedesáti procent Američanů, dramaticky poklesla i podpora prezidenta a dostavují se i ekonomické potíže válkou na Blízkém východě způsobené – především je to růst cen pohonných hmot.

Vance ale šéfovi Bílého domu dobré zprávy nepřivezl. Írán odmítl přijmout americké podmínky, aby nevyvíjel jaderné zbraně. "Prostým faktem však je, že potřebujeme vidět pozitivní závazek, že nebudou usilovat o jadernou zbraň a nebudou usilovat o nástroje, které by jim umožnily jaderné zbraně rychle získat," řekl Vance novinářům.

Teherán už léta trvá na tom, že jadernou zbraň nevyvíjí a že chce pouze rozvíjet svůj jaderný program. Nicméně jeho kroky zvyšující úroveň obohacování uranu na kritickou mez a umožňující nakonec výrobu jaderné zbraně vyvolávaly nemalé obavy. Byly také hlavní příčinou loňského červnového dvanáctidenního konfliktu s Izraelem a USA.

Otázkou je, zda stávající situace nemůže být pro Íránce impulsem, aby o jadernou zbraň usilovali intenzivněji. Po dvou válkách teď mají v Íránu navrch spíše radikálnější politické síly.

Teherán trvá na zachování kontroly nad Hormuzským průlivem s právem vybírat za jeho průjezd od lodí poplatky, což už schválil i íránský parlament. Írán si je vědom, že kontrola nad průlivem je teď možná jeho nejsilnější zbraň i s vědomím, že násilné převzetí kontroly nad ním Američany v podstatě nepřipadá v úvahu. Znamená to ovšem, že toto úzké hrdlo globální ekonomiky je nadále téměř nepropustné, což pro svět není dobrá zpráva.

Co se tedy bude dít dále? Příměří trvá a v jeho rámci je možné dále jednat. Bez nějakého kompromisu mezi Washingtonem a Teheránem se to neobejde, což by ale nebyl dobrý výsledek pro Donalda Trumpa.

Ovšem alternativa – návrat k válečné eskalaci - by byla velmi špatnou volbou pro oba aktéry i globální ekonomiku.

Miloš Balabán. Právo