Útok na Írán zatím nemá jasné vyznění

Po osmi měsících se Spojené státy a Izrael rozhodly opět zaútočit na Írán. Dalo se to čekat poté co došlo v uplynulých týdnech k největší koncentraci americké vojenské síly okolo Blízkého východu, největší od americké intervence do Iráku v roce 2003.

Washington a Tel Aviv si vyhodnotily, že pro útok se otevřelo "okno příležitostí" neboť íránský režim je "nalomen" těžkou hospodářskou krizí a protirežimními protesty na přelomu roku, které byly státní mocí brutálně potlačeny.

Tři kola nepřímých diplomatických jednání mezi USA a Íránem za zprostředkování Ománu o tom, aby se Teherán vzdal jaderného programu a výroby balistických raket byla spíš jen kouřovou clonou pro přípravu útoku s hlavním cílem svrhnout íránský teokratický režim. Americký prezident Donald Trump k tomu Íránce v projevu, kterým útok oznamoval, také přímo vyzval.

Má k tomu přispět i likvidace ajatolláha Chameneího, velitele Islámských revolučních gard i šéfa rady obrany země. Připomíná to venezuelský scénář – zbavit zemi lídra a donutit její vedení podřídit se americké vůli. Rozdíl je pouze v tom, že venezuelský prezident Maduro byl unesen a Chameneí zabit.

Bude to v Íránu takto fungovat? Pro režim je teď prioritou jeho přežití za každou cenu s čímž souvisí i odvetné útoky na americké základny, americké spojence v Perském zálivu a Izrael.

Podle amerických zpravodajských služeb může s velkou pravděpodobností dojít k ustavení diktatury Islámských revolučních gard. Na lehkou váhu zároveň

nelze brát ani varování expertů o tom, že v zemi může vypuknout soupeření nepřátelských frakcí a občanská válka, což může vést k velkým uprchlickým vlnám destabilizujícím region.

Trump teď ale chce dlouholetého amerického protivníka neutralizovat, uskutečnit to, co se nepovedlo žádnému americkému prezidentovi od roku 1979. Sází na intenzivní bombardování, které má íránské vedení donutit ke kapitulaci. Lze toho dosáhnout bez pozemní operace, která nepřipadá v úvahu?

Strategie amerického prezidenta ale může mít vedle jiných i "geopolitický motiv". Koncem měsíce Trump zamíří do Číny k jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a útok na Írán je jasný vzkaz, že USA stále disponují velkou vojenskou mocí, kterou neváhají použít při prosazování svých zájmů i vůči čínským strategickým spojencům.

Trump rozehrál v každém případě velkou hru s velkými sázkami. Rychlé vítězství může posílit jeho pozici na domácí i mezinárodní půdě. Opak bude po něj naopak znamenat nemalou komplikaci.

Jisté je jen jedno: dění kolem Íránu dává definitivní pečeť na svět bez pravidel, kde se uplatňuje pouze právo silnějšího.

Miloš Balabán, Právo