Válečná plynová partie

Evropa si oddechla. Plynovodem Nord Stream 1 opět teče plyn, i když zatím ne na plnou kapacitu. Plyn ale zůstává v centru pozornosti. Důležitá jsou fakta: podle Mezinárodní energetické agentury dováží Evropa z Ruska ročně 140 miliard kubíků plynu. Nahradit lze 63 miliard, pokud se využijí všechny alternativní možnosti, které jsou teď k dispozici.

V delší perspektivě je odstranění závislosti možné, i když se plyn bude kupovat ve vzdálenějších destinacích. Ve hře je především zkapalněný plyn, většinově z USA. Bude ovšem dražší než v případě plynu přepravovaného plynovody. Aktuálně je dovoz na hranici možného. Jsou potřeba nové terminály, jejichž výstavba nějakou dobu potrvá. Německý list Handelsblatt zároveň varoval, že EU hrozí nedostatek tankerů na LNG, neboť poptávka po nich prudce vzrostla.

Nyní śéfka Evropské komise Leyenová, prohlásila, že čelíme energetické krizi takové hloubky a složitosti, jakých jsme předtím nebyli svědky a musíme se připravit na úplné přerušení dodávek plynu. Pomoci má podle Evropské komise snížení jeho spotřeby v EU o 15 procent. To se nelíbí Španělsku, Portugalsku, Polsku, Řecku a Maďarsku. Maďarský ministr zahraničí Szijártó raději vyrazil do Moskvy, aby s ní vyjednal dodatečné dodávky. Plynová solidarita má první trhliny.

Plynového deficitu se obávají hlavně Němci. V zemi byl kvůli obavám z nedostatku plynu vyhlášen druhý ze tří varovných stupňů, který odpovídá stavu ohrožení a úřady se obrátily na občany s výzvou ke snížení jeho spotřeby.

Nedostatek plynu, resp. jeho stále rostoucí cena ale představují velké ohrožení pro průmyslovou výrobu v celé Evropě. Vyváží hlavně chemické produkty, vozidla, stroje a zařízení. Všechna tato odvětví jsou vysoce závislá na energiích a surovinách. Stručně řečeno klíčová průmyslová odvětví jsou úzce spojena s dostupnou energií.

Už na jaře varoval Martin Brudermüller, generální ředitel německého koncernu BASF, největší chemické společnosti na světě, že zastavení dovozu energií z Ruska by mohlo položit množství malých a středně velkých firem celých energeticky náročných průmyslových odvětví.

Jistě si lze pak představit, že by v Evropě mohlo dojít k radikalizaci společností nespokojených s neúměrnými dopady energetické krize.

Zároveň roste i nespokojenost se sankcemi. V Německu to dokazují výsledky průzkumu veřejného mínění sociologického institutu Insa na objednávku deníku Bild am Sonntag. Podle 47 procent dotázaných sankce škodí více Německu než Rusku, 36 procent si myslí, že škodí stejně.

Nejsou to moc optimistické signály. Únava z války se tak může stát dalším nepřítelem Západu, přičemž řešení konfliktu je zjevně v nedohlednu.

Miloš Balabán, Právo