Válečná psychóza a sféry vlivu

Kolem Ukrajiny a Ruska je živo, na východě Evropy se koncentrují vojska a zbraně. Sama ukrajinská vláda ale válečnou psychózu už mírní, protože začíná ohrožovat chod státu.

Na Rusko míří kategorická slova amerického ministra zahraničí Blinkena, že žádná země nemá právo diktovat jiné zemi s kým může spolupracovat a nemá právo realizovat politiku sfér vlivu. Ty mají být vyhozeny na "smetiště dějin".

S tím je trochu potíž. Byl by ochoten Blinken odvrhnout Monroeovu doktrínu kterou zformuloval prezident Monroe v roce 1823? Podle ní nemají evropské mocnosti právo zasahovat do záležitostí nezávislých států na území amerického kontinentu a Spojené státy budou jejich případné vojenské akce na území světadílu považovat za "ohrožení svého míru a bezpečnosti" a manifestaci nepřátelského postoje vůči USA.

První Trumpův ministr zahraničí Tillerson jí označil za stále aktuální a Trumpův poradce pro národní bezpečnost Bolton neváhal zdůraznit, že doktrína je živá a zdravá dodnes. Dnes se to primárně neprojevuje v podobě vojenských zásahů nebo podpoře převratů jako tomu bylo poměrně nedávno, a zvláště za studené války, nýbrž pomocí ekonomických a politických pák vůči zemím, které se snaží o nezávislejší politiku, nebo dokonce spolupracují s americkými protivníky.

Mexická historička Erika Paniová to ilustruje slovy, že mexická vláda je srozuměna s tím, že si v mezinárodních záležitostech nemůže dělat co chce, protože pokud žijete vedle slona je lepší ho neprovokovat.

Narušování sfér vlivu ovšem vede ke konfliktům. Stačí připomenout Kubu a karibskou krizi, kde se před šedesáti lety střetly zájmy SSSR a USA. Dnes je k němu nakročeno na východě Evropy. Pokud se USA s Ruskem nedohodnou na řešení krize nedá se vyloučit přenesení konfliktu i na americký kontinent. Svědčí o tom slova hlavního ruského vyjednavače s Američany Rjabkova, který zmínil, že pokud rozhovory selžou Rusko může přijmout "vojensko-technická opatření", která se budou dotýkat Kuby a Venezuely.

Je tak širší konflikt na spadnutí? Možná ano. Lze se mu vyhnout? Jedině pomocí diplomacie, kompromisů a ústupků. Publicista Peter Beinart napsal v New York Times, že USA by měly v zájmu odvrácení konfliktu mlčky přiznat Rusku právo veta na vojenská spojenectví Ukrajiny, protože také spoléhají na respektování amerických zájmů ve své sféře vlivu. Ukrajina má, jak píše Beinart, právo na nezávislou zahraniční politiku, ta však není cvičením abstraktní morálky, zahrnuje též otázky moci.

Nám to zní po našich zkušenostech zlověstně. Jenže nehraje Západ s Ukrajinou zvláštní partii? Chce jí připoutat k Západu, což by mohlo Rusko geopoliticky oslabit. Jenže na druhé straně jí vzkazuje, že jí bránit nebude a že přijetí do NATO a EU je v lepším případě věcí vzdálené budoucnosti. Což bude spíš takový yetti. Teď ale kvůli ní může vypuknout konflikt. Nestálo by tedy zamyslet se nad efektivností takové politiky u prahu Ruska? Ostatně Američané minulý rok vyklidili Afghánistán a tím Rusku přenechali Střední Asii.

Sféry vlivu tudíž stále zůstávají součástí globální politiky a politiky mocností. Jako alternativu k válce to nelze pominout.

Miloš Balabán, Právo