Válečná reálpolitika

V Bruselu se na summitu NATO odehrál další díl partie Západu kolem Ukrajiny. Otevřené pomoci NATO ve válce s Ruskem se nedočká.

Rozhodující je stanovisko Spojených států, které už dříve odmítly zřízení bezletové zóny a teď polský návrh na vyslání mírové mise aliance. Poláci z toho ale sami vycouvali. Poradce polské vlády Józef Orzel ho označil za symbolický a preventivní, neboť by mohl skončit krupobitím ruských raket na Polsko. Ostatně i německý kancléř Olaf Scholz hovořil o "diktátu rozumu".

V Česku se o polském návrhu mírové mise také diskutovalo. Spektrum názorů ve vládnoucí pětikoalici sahalo od zdrženlivé pozice ministryně obrany Jany Černochové z ODS po podporu mise ze strany předsedy zahraničního výboru Sněmovny Marka Ženíška z TOP 09. Ten by riziko konfliktu podstoupil, neboť by se Evropa neměla jen dívat na to, jak na Ukrajině umírají lidé.

Z opozičního ANO zazněl zajímavý názor od místopředsedy výboru pro obranu Sněmovny Pavla Růžičky: "Není to sice vůči Ukrajině fér, ale to je bohužel život. V zájmu udržení celosvětového míru podporuji zdrženlivé kroky Aliance. Zavlečení ostatních států do tohoto konfliktu může přerůst v jaderný konflikt."

Zmínka o nefér jednání je zajímavá. Ono se totiž zjevně s Ukrajinou jedná nefér už hodně dlouho. Stačí připomenout západní sliby a přísliby o členství Ukrajiny v NATO, které se pronášely periodicky už od roku 2008, i když nebyly myšleny moc vážně. Nebyla to hra s ohněm? Vyvolávat u Ukrajinců jakýsi falešný dojem naděje o zajištění bezpečnosti bylo nezodpovědné.

Vystřízlivění je kruté. I přes ruskou invazi má totiž reálpolitika stále navrch a nic na tom nezměnila ani diplomatická ofenzíva ukrajinského prezidenta Zelenského, který oslovil v posledních dnech americký Kongres, německý Spolkový sněm i summit NATO. Sice se mu tleskalo, jenže k překročení oné pověstné červené linie to nevede. Ostatně Zelenskyj sám už před časem hořce konstatoval, že NATO o Ukrajinu nestojí.

Takže se nepřekročí práh vojenské pomoci Ukrajině i když je vůči nečlenskému státu NATO nadstandartní. Obdrží další protitankové a protivzdušné systémy a bezpilotní letouny. Spolupracuje se v boji proti kybernetickým útokům či při postupu proti možnému chemickému nebo jadernému útoku. Pokračuje i poskytování cenných zpravodajských informací ukrajinské armádě.

Válečná reálpolitika se ovšem odehrává i na širší frontě. Energetická závislost na Rusku je slabým místem Evropy. Takže odstřižení od ruského plynu a také ropy, které požadují některé země EU se stalo zdrojem sváru. Německo, Nizozemsko a Maďarsko to veřejně odmítly. Jedná se totiž o vpravdě ďábelské dilema: potrestáte neodebíráním surovin Rusko nebo sebe ekonomickým kolapsem?

Zájmy voličů velí k opatrnosti, i když se bude muset reagovat na další salvu v ekonomické válce s Ruskem- Putinův požadavek, aby se za ropu a plyn platilo v rublech. Občané Mariupolu ale nemají čas ani náladu sledovat, jaké hry se kolem války vedou...

Miloš Balabán, Právo