Válka s Ruskem i Čínou není aktuální

Minulý týden vystoupil nový vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě americký generál Alexus Grynkewich s pochmurným varováním. Západ má podle něj 18 měsíců na to, aby se připravil na možný globální konflikt s Ruskem i Čínou dohromady

Kalkuluje s koordinovaným úderem Číny proti Tchaj-wanu a Ruska proti Evropě a uvádí, že by k tomu mohlo dojít už v roce 2027.

Máme tak zde další varovný scénář, se kterými se v poslední době roztrhl pytel. Do popisu práce vojáků patří pracovat s různými negativními scénáři vývoje, aby armády a státy nebyly zaskočeny krizemi a válkou a připravovali se na ně. Mělo by se to ale opírat o jistou míru racionality.

Válka jednou skončí, a i když její vyústění pro Ukrajinu a Evropu nemusí být optimální, neznamená to nutně, že ihned poté Rusko zaútočí na Západ. Britský historik a mezinárodně uznávaný expert na Rusko Mark Galeotti uvedl v květnovém rozhovoru pro Právo, že obnovení ruské armády po válce zabere nejméně osm let, přičemž za tu dobu se Evropa stačí vyzbrojit. Britský náčelník štábu obrany Tony Radakin uvádí, že ruské armádě zabere obnova celou dekádu. Galeotti klade i otázku, proč by Putin útočil na nejmocnější vojenskou alianci na světě.

Je třeba být opatrnější i v tvrzení, že Rusko s Čínou mohou koordinovaně spustit globální konflikt. Samozřejmě nedá se přehlížet rusko-čínská vojenská spolupráce, to ale nutně neznamená plnohodnotné vojenské spojenectví. Čína má v řadě ohledů vlastní strategické zájmy, které se od těch ruských liší, a navíc pro její ekonomický model rozvoje není žádoucí globální konflikt se Západem.

Jistě ale nedává příliš smysl, aby americký prezident Donald Trump dal Číně nůž na krk, že pokud nepřestane do padesáti dnů odebírat ruské suroviny, uvalí na ní clo ve výši 100 procent. Odmítavá reakce Pekingu naznačuje, že tím spíš přispívá k rusko-čínskému sbližování.

A když už se mluví o riziku globálního konfliktu, tak by Američané měli pečlivě analyzovat červnovou izraelsko - íránskou zápletku i s jejich účastí. Nepovede úder dvou jaderných mocností proti Íránu k tomu, že vzroste jeho motivace, aby disponoval jadernými zbraněmi?

Podobně mohou přemýšlet v řadě dalších zemích s jadernými kapacitami, které se nachází v konfliktních zónách. Nebezpečí jaderné války pak může rychle růst. Varováním byl i další letošní konflikt mezi jadernými mocnostmi Indií a Pákistánem

Možná by tak nebylo od věci přemýšlet vedle katastrofických vizí i o potřebě nacházet východiska z krizí pomocí chytré, nikoliv ideologizované diplomacie. Připomenout si to přesně padesát let po Helsinské mírové konferenci dává smysl.

I proto, že geopolitické reálie mohou být za pár let úplně jiné, než jsou dnes.

Miloš Balabán, Právo