Válka v Íránu jako začátek konce NATO

Americký prezident Donald Trump dal Severoatlantické alianci v předvečer jejího 77. výročí založení (4. dubna) svérázný dárek. V interview britskému listu The Telegraph prohlásil, že silně zvažuje stažení Spojených států z NATO s tím, že Aliance je papírový tygr. Zdůvodnil to tím, že se země Aliance odmítly připojit k americko-izraelské válce proti Íránu.

Po lednovém dramatu s Grónskem je tak již podruhé vážně zpochybněna jednota a funkčnost Aliance. Oba břehy Atlantiku se od sebe obrazně řečeno rychle vzdalují. A íránský konflikt k tomu výrazně přispívá.

Faktem je, že evropští spojenci Washingtonu se do jeho podpory ve válečné operaci proti Íránu nehrnou. Není se čemu divit. O úmyslu zahájit ji Američany informováni nebyli, navíc konflikt uvrhl celý Blízký východ do chaosu, zvýšil ceny ropy a plynu a jejich deficit s potenciálními vážnými dopady na evropské ekonomiky.

Už na počátku konfliktu zakázalo Španělsko americkým silám využívat vojenské základny k útokům na Írán. Trump reagoval hrozbou, že s ním přeruší veškerý obchod. Španělé přesto ještě přitvrdili: uzavřeli americkém letectvu svůj vzdušný prostor pro všechny lety související s válkou. Podobně reagovala Francie a Itálie.

Trumpovy výzvy k utvoření "koalice ochotných", která by mu pomohla s odblokováním Hormuzského průlivu se nesetkaly v Londýně, Paříži, Berlíně a v Římě s pochopením.

Sami Američané se ale obávali v Hormuzském průlivu riskantního vojenského zásahu – vojenské lodě se mohli stát snadným íránským cílem. A jejich potopení a americké oběti by znamenali pro Trumpa politickou katastrofu. Pokud se ovšem nejsilnější námořnictvo na světě obává vysílat své lodě na riskantní misi proč by to měli dělat evropští spojenci a vytahovat za někoho kaštany z ohně, který sami nezpůsobili?

Přesně tak reagoval německý ministr obrany Boris Pistorius. "Co Donald Trump očekává od hrstky nebo dvou hrstek evropských fregat v Hormuzském průlivu, co mocné americké námořnictvo nedokáže? Tohle není naše válka, my jsme ji nezačali".

Ideu finského prezidenta a Trumpova oblíbence Alexandra Stubba, že Evropa by mohla pomoci USA se zajištěním volné plavby v Hormuzském průlivu, pokud by USA více podpořily Ukrajinu v její obraně proti Rusku, asi těžko bral Bílý dům vážně. Vidíme naopak Trumpův tlak na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k ústupkům Rusku v zájmu mírové dohody.

Zatím vidíme, že Trump svojí první velkou válkou otevřel Pandořinu skříňku s dominovým geopolitickým efektem, který zasáhl i NATO. Jak dlouho ještě válka potrvá a v co vyústí není stále jasné. V nejlepším případě dost možná pouze americkým Pyrrhovým vítězstvím.

Může to ovlivnit i červencový summit Aliance v turecké Ankaře. Nemůže být nakonec jeho hlavním tématem kritika "vzpurných Evropanů"? Od Trumpa ostatně už zazněla další výhrůžka: kdo nedává pět procent HDP na obranu přijde o možnost aktivace článku 5 Severoatlantické smlouvy a bude vyřazen z rozhodovacího procesu v alianci. Není to počátek jejího konce? 

Miloš Balabán, Právo