Začarovaný kruh

Právo 22. března přineslo další informaci o nadměrné lékové závislosti Evropy a Česka na Číně a částečně Indii. Především zde se vyrábějí klíčové přísady široce užívaných léků – účinné látky. Třeba paracetamol nebo různé typy antibiotik. Tyto chemické substituce (zvané API) se následně prodávají farmaceutickým firmám, které vytvoří následný lék – například Paralen – a dodají ho na trh.

Na poplach bubnuje i ředitel BIS Michal Koudelka, který varoval, že si "ani neumíme představit co by se dělo, kdyby Čína v důsledku mezinárodní krize či konfliktu zastavila výrobu léků pro Evropu".

Farmaceutickému průmyslu se výroba léků v Evropě nevyplatí i kvůli přísným ekologickým předpisům. Návrat výroby do Evropy by byl enormně drahý a zvýšené náklady by zvedly ceny léků. Privátnímu byznysu se do toho chtít nebude. A navíc ještě ani neexistuje seznam strategicky důležitých látek, na které je třeba se zaměřit.

Léky jsou ale jen vrškem ledovce závislosti. Podle německého institutu pro čínská studia Mercator existuje 103 kategorií výrobků v oblasti elektroniky, chemikálií, minerálů a kovů a farmaceutických výrobků ve kterých je EU kriticky strategicky závislá na dovozu z Číny.

Data ukazují i rostoucí nesoulad mezi ambicemi v evropské klimatické politice ztělesněné v zeleném údělu a dostupností nerostů potřebných pro jejich realizaci.

Pro zdroje energie z větru a slunce i tolik vzývanou elektromobilitu je potřeba lithium, kobalt, grafit nebo měď. Podstatnou část nalezišť vlastní nebo kontroluje Čína. Její podíl je ještě větší při zpracování těchto prvků – jedná se o sedmdesát procent produkce kobaltu a lithia. Disponuje také 85 procenty globálních zásob kovů vzácných zemin bez nichž se mj. neobejde výroba solárních panelů a větrných turbín. Tři čtvrtiny solárních panelů v Evropě pochází z Číny. Zelený úděl bez Číny Evropa nezrealizuje.

Čína je zároveň považována v EU a v NATO za rostoucí hrozbu, v americkém podání i existenciální s tím, že je nutné snížit závislost na ní. Na jednom z panelů Světového ekonomického fóra v Davosu se objevil i názor, že by demokratické země měly obchodovat jen mezi sebou. Je to nicméně vůbec myslitelné, když objem vzájemné obchodní výměny mezi USA a Čínou dosáhl minulý rok rekordu 691miliard dolarů a mezi Německem a Čínou 298 miliard eur? Čína už sedmým rokem zůstala nejdůležitějším obchodním partnerem Německa.

O potřebě snižovat závislosti na Číně se mluví už dlouho, naposledy to deklaroval summit EU minulý týden. Ekonomické reálie tomu ale zatím brání. Udržovat rovnováhu mezi ekonomickými a bezpečnostními zájmy v situaci, kdy už Západ světu nedominuje je tak pořádný oříšek, na jehož rozlousknutí musí mít politici strategickou vizi a politickou odvahu. A též peníze, kterých ovšem Unie nemá nazbyt hlavně kvůli postpandemické obnově, podpoře Ukrajiny a potřebě zajistit energetickou nezávislost bez Ruska. Evropa se ocitá v začarovaném kruhu.

Miloš Balabán, Právo