Zahrada a džungle

Šéfdiplomat EU Josep Borell ve svém vystoupení v Evropské diplomatické akademii v Bruggách 13. října přirovnal Evropu k "zahradě" a většinu zbytku světa k "džungli".

"Evropa je zahrada. Je to nejlepší kombinace svobody, ekonomické prosperity a sociální koheze. Většina světa je džungle a ta může napadnout zahradu. Zahradníci by se měli o zahradu starat, ale nemohou to dělat stavěním zdí", řekl Borell a dodal, že "zahradníci by měli jít do džungle."

Vysoký představitel EU si nicméně musí dát na metafory dobrý pozor. Jejich nesprávné použití může způsobit diplomatický závar. Potvrdil to Bob Rue, kanadský velvyslanec při OSN, který řekl, že považuje Borellův výrok za "hroznou analogii."

Nebezpečný je i historický kontext. Řada evropských zemí byla koloniálními mocnostmi, které si ve svých koloniích věru hlavu nelámaly s tím, že pro ně jsou kolonie zahradami, kdežto pro jejich obyvatele je vlastní země džunglí. Taková Belgie na jejíž území Borell projev přednesl si to může kvůli Belgickému Kongu denně připomínat. Je třeba si přiznat, že i současná evropská prosperita stále v mnoha ohledech vychází z koloniálních zisků. Rány minulosti se dodnes nezacelily.

A s metaforami je třeba být hodně opatrný i ve vztahu k současnosti. Řada evropských zemí a vlád se přímo podílela buď na základě chybného strategického odhadu nebo i vlastních sobeckých zájmů na vytváření "džungle" v okolí Evropy.

Na nepravdivých tvrzeních založená invaze do Iráku vyvolala konflikt, který destabilizoval část Blízkého východu se statisíci mrtvých. Francouzsko-britský "vývoz demokracie" proměnil Libyi ve zhroucený stát a uprchlické nástupiště do Evropy. A nakonec se i ty zdi musí stavět.

A jistě by se dalo mluvit i o pověstných "dvojích metrech", kdy se zavíraly i zavírají očí nad "džunglí" v těch zemích, které jsou vyhodnoceny jako nepostradatelní ekonomičtí partneři, a naopak se široce otvírají v případě jiných, protože jsou evropskými strategickými soupeři.

Popravdě řečeno je třeba být opatrný i s tou evropskou zahradou. Ekonomických a sociálních problémů nejen v důsledku ruské agrese přibývá. Ekonomických a sociálních problémů v Unii ale přibývá. Energetická krize je znásobí. Neřízená migrace mění život v řadě zemí k horšímu. Roste počet lokalit připomínajících zhroucené státy. Nespokojení občané se bouří a volí strany, které byly ještě nedávno "nesystémové". Solidarita mezi státy stále častěji naráží na limity ekonomických zájmů. Roste odcizení politických elit od občanů.

Borell svými přirovnáními ukázal nezdravý eurocentrismus, což ve světě, kde už Evropa nehraje první housle, nemůže obstát. Není bohužel v Bruselu sám. Jenže podléhat sebeklamu je v dnešním změněném světě rizikové. U unijního šéfdiplomata to platí dvojnásob. 

Miloš Balabán, Právo