Zbraně pro Kyjev a co dál?
V NATO si nikdo před pouhým rokem nedokázal představit co a v jakých objemech je možné Ukrajině napadené Ruskem poskytnout. Realitou je dnes široká zbrojní paleta: bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry, terénní vozidla, houfnice, raketomety a protitankové střely, tanky, chystá se mobilní raketový systém Patriot. Na Ukrajinu zamíří německé leopardy a americké abramsy.
Země přestává být "odkladištěm" zastaralé sovětské vojenské techniky z bývalých zemí Varšavské smlouvy. Hlavní osa poskytovatelů zbraní - Spojené státy, Británie, Francie a Německo funguje, i když Němci se ke zbrojním dodávkám stavěly zprvu zdrženlivě.
Americká strategie je založena na tom, že více zbraní ve válce nakonec umožní její deeskalaci. Pro rozšíření, a hlavně urychlení zbrojních dodávek se vyslovil i budoucí prezident Petr Pavel, který podle svých včerejších slov v Lánech očekává mohutnou ruskou protiofenzívu, která může znamenat zlom v konfliktu.
Už se ale objevují pochybnosti správnosti této strategie. Vezměme si třeba tanky. Americký vojenský analytik Michael Kofman uvedl v interview týdeníku Der Spiegel, že v bojích na Ukrajině už byly zničeny tisíce tanků s tím, že nevěří, že západní tanky svými kvalitami tak převyšují ty ruské, aby změnily situaci.
Překonání "tankového tabu" nicméně vede Ukrajince k tomu, že teď chtějí dodávky stíhaček. Prezident Zelenskyj hlavně kvůli tomu podruhé od začátku války s Ruskem opustil Kyjev. Po Washingtonu zamířil do Londýna, Paříže a Bruselu.
Se stíhačkami to ale není jednoduché. Příznačná je reakce mluvčího britského premiéra Sunaka, který řekl: "Premiér pověřil ministra obrany, aby prozkoumal, jaké stíhačky bychom mohli poskytnout, ale aby bylo jasno, jedná se spíše o dlouhodobé řešení než o krátkodobou kapacitu, kterou Ukrajina nyní potřebuje nejvíce." Prostě a jednoduše: výcvik pilotů a vybudování odpovídající infrastruktury zabere hodně času. Rok je málo.
Simon Jenkins v The Guardian napsal, že poskytnutí západních stíhaček by mohlo Putina vést k rozmístění jaderných zbraní i k vedení leteckých útoků na Kyjev. Následně může dojít k ostré eskalaci konfliktu, zapojení západních pilotů do války s údery na ruské základny.
Přehání? Jak se to vezme. Zatím si ještě Západ udržuje nad konfliktem určitou kontrolu, i když hranice "nemožného" nemusí být tak daleko. Co když třeba ani zvýšené dodávky zbraní nepovedou ke změně situace na frontě a Ukrajina bude vojensky prohrávat a oslabovat? Nepřijde pak na řadu ukrajinská výzva k přímé vojenské podpoře NATO, včetně živé síly?
Není možné s takovým scénářem nepočítat. Lze si představit, že to v alianci může vyvolat vážný rozkol znásobený i reakcí zaskočené veřejnosti v členských státech. Obrat "jsme ve válce" už nebude pouhou metaforou.
Lepší, i když také složitý scénář, nabízí Kofman. Pokud Moskva nabídne příměří postaví Západ před těžkou zkoušku jeho jednoty a vůle, protože existují státy, které by rády s válkou skončily i kvůli jejím dopadům. Zájmy Ukrajiny pro ně nejsou prvořadé. Věru kacířská prognóza...Jistě je, že se stále nacházíme v nejsložitější situaci po konci studené války s rizikem války horké.
Miloš Balabán, Právo